Rubriky

Známe je ze všelijakých hraček, kol a mechanizmů - všude, kde je potřeba snížit tření, fungují valivá ložiska, válečková, kuličková, kulová. Ta, o kterých budeme psát, ale nelze nazývat zdrobnělým slovem. Jsou to drahokamy koruny tokamaku ITER. Narozdíl od jiných významů slova koruna, u ITER tato není nahoře, ale dole. Prostřednictvím obrovských kulových ložisek na ní spočívá 23 000 tun celého tokamaku včetně kryostatu. „Drahokamy“ v koruně budou perfektně vyleštěná, pochromovaná kulová ložiska, každé o hmotnosti přibližně 5 tun.

Využít recyklovaný PET (polyethylentereftalát) tak, aby fungoval jako užitečný stavební prvek v architektuře, to bylo cílem výzkumného týmu vedeného Ing. arch. Kateřinou Novákovou na katedře Architektury ČVUT. Vědeckému týmu se podařilo transformovat leckdy odsuzovaný plast v designově zajímavý stavební materiál. Díky moderním technologiím se PET může stát fenomenálním materiálem pro druhotné zpracování. Projekt PETMAT má díky svým výsledkům velký potenciál změnit pohled veřejnosti na plasty jako hmoty zatěžující životní prostředí.

První profesionální hasičský sbor zavedl římský císař Augustus. Lesní požáry, bouře, blesky a povodně pustošily krajinu již od nepaměti a člověk se je snažil s větším či menším úspěchem zvládnout. Hrozba vzniku požáru tedy existovala vždy. Co se ale v průběhu doby měnilo, byl způsob boje s ním, respektive používané technické prostředky. Jejich vývoj vlastně kopíruje celkový technický a technologický pokrok lidstva. Od džberů s vodou, seker a ručních stříkaček jsme se v průběhu posledních století dostali až k hasičským vrtulníkům a dálkově ovládané hasební technice. Stále však platí, že rozhodující pro úspěch v boji s požáry jsou lidé. Bez motivovaných a perfektně vycvičených hasičů to zkrátka nešlo dříve - a nejde to bez nich ani dnes, ani v budoucnu.

"Magický písek, díky kterému se vaše děti už nikdy nebudou nudit. Superpísek s úžasnými vlastnostmi. Neustále drží u sebe, nikdy nevysychá. Je hebký, měkký a velmi příjemný na dotek, zdravotně nezávadný. Nikdy se nerozsype a nebude dělat nikde nepořádek." Takto o něm píší prodejci, lákající k jeho zakoupení. A rodiče rádi koupí, protože to je opravdu skvělá hračka. Fyzikovi - koumákovi však začne vrtat hlavou: Čím to, že má takové vlastnosti? Je to opravdu písek?

Na povrchu země nás chrání před kosmickým zářením atmosféra.  Lety ve vysokých výškách nás však vystavují kosmickým paprskům mnohem více a obdržená radiační dávka při letu z Londýna do Tokia se přibližně rovná radiační dávce při rentgenovém vyšetření plic. Magnetické pole Země nás do značné míry před kosmickým zářením chrání, přesto se ukazuje, že vysoko v atmosféře existují záhadné radiační oblasti, které mohou představovat dosud neznámé zdravotní riziko.

Ačkoliv se některým lidem (bohužel i některým politikům) jeví jako neužitečný, zdrojem veškerého pokroku lidské společnosti vždycky byl a je základní výzkum a jeho nositelé. Kupodivu to názorně vystihnul bývalý francouzský president Nicolas Sarkozy: "Bez základního vědeckého výzkumu nemohou přijít žádné nové aplikace. Koneckonců, elektřina ani žárovka nebyly vynalezeny postupnými inovacemi svíčky." V historii vědy a techniky se mnohdy stávalo, že se jednotliví badatelé vynořili na různých místech a ve stejném čase, zcela nezávisle na sobě, se shodnými tvůrčími myšlenkami, hypotézami, projekty a pokročilejší technikou. Obvykle se to vysvětluje tím, že žili v době, kdy již dospěla úroveň poznání k nutnosti přijít s novými objevy a vynálezy na svět. Platí to také v případě objevu slupkové struktury atomového jádra, který zcela nezávisle na sobě učinili v letech 1948-1950 dva vědci a budoucí nositelé Nobelovy ceny: americká fyzička polského původu Marie Goeppert-Mayerová (1906 - 1972) a německý fyzik J. Hans D. Jensen (1907 - 1973), od jehož narození letos uplynulo 110 let.