Rubriky

Ekologická organizace RePlanet, nezávislá na finančních prostředcích od průmyslu nebo politických stran, se zabývá řešením klimatických změn a hrozícím kolapsem biodiverzity. Využívá k tomu výhradně vědu a vědecká fakta. Ve své nové zprávě „What a waste. How fast fission power can provide clean energy from nuclear waste“ obhajuje mnohonásobnou recyklaci použitého paliva ze současných reaktorů ve zdokonalených rychlých reaktorech FNR (Fast Neutron Reactors).

V lidském těle je řada vysoce mechanicky namáhaných uzlů. Typicky se jedná (nejen) o všechny velké klouby. Pokud dochází k jejich selhávání, pak od prvopočátků aplikace implantátů představují kovy materiály první volby pro konstrukci náhrad. Nicméně je v rámci objektivity třeba konstatovat, že v řadě případů jsou implantáty komplexními systémy obsahujícími též polymerní a anorganické/keramické komponenty. Kovovým biomateriálem je, na základě ne zcela vyčerpávající definice, systém založený na jedné nebo více kovových komponentách, který splňuje všechny technické a legislativní požadavky pro aplikaci v lidském organizmu.

Koalice společností The Southeast Hydrogen Hub zaslala žádost na americké ministersvo energetiky (DOE), aby poskytlo finanční prostředky na vybudování sítí zeleného vodíku na území šesti jihovýchodních států USA. Členy této koalice jsou také společnosti provozující jaderné elektrárny, například Dominium Energy, Duke Energy, Southern Company a Tennessee Valley Authority (TVA), vedené společností Battelle. Podobný projekt již dříve oznámilo sedm severních států: Connecticut, Maine, Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island a Vermont. Budou tvořit tzv. Northeast Regional Clean Hydrogen Hub.

Asi 70 procent zemského povrchu je pokryto vodou, přesto oceány zůstávají pro vědce z velké části záhadou. O povrchu Měsíce se ví více než o hlubinách oceánu. Ve skutečnosti na Měsíc vkročilo 12 lidí, ale pouze tři byli v Mariánském příkopu – nejhlubší části oceánu, v hloubce zhruba 11 kilometrů. Na oslavu Světového dne oceánů (8. června) uvádíme několik nejzajímavějších objevů z oceánů naší planety.

Létáme do vesmíru, hledáme cizí civilizace, a přitom na naší vlastní planetě jsou neprobádané říše, které se zdají být téměř mimozemské. Průsvitné ryby poletují sem a tam, podivné, květům podobné lilijice se houpají ve vodě. Z temnoty podmořských kaňonů se zjevují bizarní příšery. Kde taková místa jsou? Jsou ve všech z pěti světových oceánů. Nejhlubším místem v Tichém oceánu (a na celé Zemi) je Mariánský příkop. Jeho nejhlubším bodem je Challenger Deep poblíž amerického území Guam - 10 973 m pod hladinou vody. Nejhlubší oblastí Atlantského oceánu je Milwaukee Deep hluboký 8 408 m v Portorickém příkopu.) Bezejmenná oblast na dně Indického oceánu dosahuje 7 290 m. Jižní oceán (také zvaný Antarktický oceán) jde až do 7 385 m v jižním Sandwichově příkopu a Severní ledový oceán klesá do hloubky 4 877 m v Molloy Deep v průlivu Fram. Jsou daleko od dosahu Slunce -  a přece je zde život.

Společnost Westinghouse předvádí projekt malého modulárního reaktoru AP300. Je to zmenšená verze velkého osvědčeného reaktoru AP1000. Cílem společnosti je, aby první dodával energii do sítě během deseti let. Bude ho nabízet i jako alternativu pro velký nový reaktor pro Dukovany. AP300 je jediným malým modulárním reaktorem vycházejícím z již provozovaného zařízení s 18 roky zkušeností. Je navržen pro více než 80letý životní cyklus.