Není sporu o tom, že spalování fosilních paliv představuje pro zemské klima problém. Jaké jsou ale alternativy? Jaderná energie je drahá, obnovitelné zdroje nespolehlivé, vývoj vhodných baterií vzdálený. Proto se svět bude muset ještě nějakou dobu spoléhat na fosilní paliva. Je však možné využívat fosilní paliva takovým způsobem, aby nevypouštěla CO₂ a neoteplovala planetu? Alberto Abánades z Technical University of Madrid a jeho výzkumný tým věří, že znají kladnou odpověď.

Vedoucí silou v boji proti změně klimatu je Evropa. Do roku 2020 plánuje získat 20 % energie z obnovitelných zdrojů. Pomineme-li diskusi, zda vůbec má smysl proti klimatickým změnám bojovat a nebylo-li by lepší se připravovat a přizpůsobovat, a odmyslíme-li si, že ani celá Evropa dohromady zdaleka není největším producentem skleníkových plynů, je předčasné se radovat. Proč? Protože mezi největším zdrojem obnovitelné energie nejsou větrná, sluneční nebo vodní energie, o kterých se nejvíce hovoří. 60 % energie z obnovitelných zdrojů získává Evropská unie z biomasy: určitou část tvoří plodiny určené k výrobě kapalných biopaliv, ale většinou se jedná o dřevo a o pokácené stromy. To znamená, že asi 10 % energie, kterou Evropané používají k vytápění, k pohonu automobilů a k výrobě elektřiny, bude pocházet z lesů a zemědělských farem. Mnozí se obávají, že další tlak na využívání biomasy bude mít velmi nepříznivé důsledky pro volně žijící zvířata a na zvyšování cen potravin. Nejvíce ale šokuje skutečnost, že je rozvoj biomasy založen na chybných předpokladech. Bilance uhlíku ve vyspělých zemích skrývá podvod, který by z dlouhodobého hlediska mohl mít daleko větší dopad než hypoteční skandál, jenž vedl v roce 2008 ke globální recesi. Největší zdroj „čisté“ energie totiž nesnižuje emise CO₂ tak, jak se oficiálně tvrdí.

Již téměř půl století umožňuje provoz počítačů křemík. Jeho používání ale pravděpodobně jednou skončí. Kromě jiného i z důvodu Mooreova zákona (Moore´s law). Podle něj se počet křemíkových tranzistorů každé dva roky zdvojnásobuje a počet tranzistorů, které se vtěsnají do jednoho čipu, má svůj limit. Dalším důvodem je boom v oblasti schopnosti strojů učit se (machine learning) a současně fakt, že bude třeba zpracovávat stále více dat. Energie, vložená do provozu výkonných počítačů využívajících křemík, má výrazně vzrůst.

Určitě jste si toho už všimli: tulipány, krokusy, ibišky, máky a mnoho dalších rostlin, když zvečera nastane chlad a stín, uzavřou své květy a „jdou spát“. Jak to dělají a proč? Možná nejsou líné a ospalé, ale naopak vyvinutější a „chytřejší“, než ty, které se tak nechovají.

Na nedávné konferenci COP 22 v marockém Marakéši (7. až 18. 11. 2016) zveřejnila německá nevládní organizace GermanWatch stupnici států podle toho, jak se jim daří v boji s klimatickými změnami. Hodnotilo se celkem 61 zemí, které dohromady produkují přibližně 90 % světových emisí oxidu uhličitého. Nejlépe si podle GermanWatch vede Francie, na opačném konci žebříčku je Saudská Arábie. Česko se umístilo na 24. místě, daleko za námi je ale například i „zelené“ Rakousko, které je až 41.

Při průjezdu Německem sotva koho překvapí větrné elektrárny. Jen na dohled dálnice mezi Drážďany, Berlínem a Hamburgem jsou jich stovky. Ale čtyři z nich na vyvýšenině asi šest kilometrů jihovýchodně od centra Hamburku (GPS 53.5102247N, 10.0305803E) mne oproti jiným přece jen něčím zaujaly. Ta nápadná a zjevně umělá vyvýšenina v přímořské rovině kolem Hamburku až příliš připomínala umělý kopec, typický pro bývalé a nyní uzavřené skládky komunálních odpadů.