V druhé polovině 18. století dochází ke znovuzrození atomové teorie coby dědictví řecké atomistické filozofie. Zasloužila se o ně pětice učenců, kteří sice nemluvili stejným jazykem a každý z nich byl trochu fyzikem i chemikem, ale jejichž jména jsou navždy svázána se základními zákony přírodních věd. Patří k nim Francouzi Antoine Lavoisier, fyzik a vzduchoplavec Jacques Charles (Charlesův zákon) a chemik a fyzik Joseph Gay-Lussac (zákon o izobarické roztažnosti plynů, zákon o slučování plynů), samouk, zakladatel meteorologie a chemické atomistky Angličan John Dalton (zákon o parciálním tlaku plynů ve směsi plynů, zákony stálých poměrů slučovacích a násobných poměrů slučovacích) a Ital Amedeo Avogadro. Poslední ze jmenovaných se narodil právě před 240 lety a zemřel před 160 roky.

Minulý rok přinesl vydání několika původních knižních titulů našich autorů, které jistě zaslouží pozornosti. Patří mezi ně i nová publikace „Utajené vynálezy“, kterou s podtitulem „Záhadní géniové, tajné objevy, zakázané vědomosti“ vydalo nakladatelství Alpress (Frýdek-Místek 2015, 1. vyd., 304 str.) ve své populární edici „Knihy záhad“. Autorem je úspěšný spisovatel, publicista a novinář, vystudovaný jaderný technik a zemědělský inženýr Jan A. Novák. Jeho doménou jsou tajemné jevy a záhady (Záhady Bible, Tajemná podzemí na našem území, Největší záhady středomoří, Záhady oceánu, Tajemné Česko, Utajené osobnosti českých dějin, Kopce a hory opředené tajemstvím), literatura faktu (Tunguzský meteorit, Život ve vesmíru, Smrt vzdušných obrů), popularizace vědy a techniky, webové projekty i sci-fi povídky.

V periodické tabulce najdeme chemické prvky uspořádané v úhledných sloupcích a řadách, což nám pomůže odhadnout jejich vlastnosti. Pro chemiky je to první referenční bod pro další bádání – jak například vyvinout lepší katalytické konvertory nebo jak rychleji vyrobit beton, popř. vyhledat nejlepší materiály pro lékařské implantáty. Většina látek ve vesmíru se však nevyskytuje - tak jako na povrchu Země – v chladných a klidných podmínkách. Více než 99,9 % hmoty se nachází na planetách a hvězdách v prostředí vysokých teplot a zejména ohromných tlaků. A o vysokotlaké oblasti toho moc nevíme. Novodobí „alchymisté“ se však začínají pomalu zabývat i touto oblastí, tj. prostředím vysokých tlaků, a dosud známé fyzikální a chemické vlastnosti látek upřesňují. Vysoké tlaky mění například kapaliny v pevné látky, nekovy na kovy atd. Cílem technologů a chemiků je však nejen lépe pochopit chemii naší planety a jiných planet, ale také nalézt materiály, které jinak reagují, skladují energii účinněji nebo dokonce vedou elektřinu při pokojové teplotě, aniž kladou elektrickému proudu odpor.

Jsou jako betonová stigmata v krajině, jako jizvy v duši z prohry bez boje. Dodnes se o jejich význam v boji o československé území nebo o pocit českého poraženectví vedou vášnivé spory. Pevnosti a pevnůstky podél hraniční linie i ve vnitrozemí stále lákají fandy vojenské historie i náhodné turisty. Jeden z dobře udržovaných a často navštěvovaných vojenských objektů můžete při troše pozornosti vidět cestou k polské hranici u východočeského města Náchod.

V roce 2012 ITER Organization podepsala se španělskou společností Equipos Nucleares SA (ENSA) smlouvu o svařování vakuové komory tokamaku.  Svařování komponenty o hmotnosti 8 000 tun bude trvat dvěma stovkám specialistů čtyři roky a přijde celkem na 74,5 miliónů eur. Ropovod Družba se „svařoval“ 10 let, ten však měřil 4 000 km. Smlouva zahrnuje kromě vlastního spojení devíti segmentů zkoušky svařování na místě stavby, vývoj speciálních svařovacích technologií, vývoj a zkoušení svařovacích automatů a prověření kvalifikovanosti obsluhy. Koncem roku 2015 předvedla společnost ENSA testování prototypů svařovacích nástrojů. Vakuová komora patří k budovanému termojadernému experimentálnímu reaktoru ITER, který sedm partnerů staví od roku 2007 na jihu Francie 96 kilometrů severně od Marseilles.

Z rodinného fotoalba přináším příběh, který provází portrét mého pradědečka Michala. Patřil do první generace Hofmanů, kteří se narodili v Rusku, kam se přestěhovala rodina jeho otce v šedesátých letech 19. století z Příbrami. Michalova maminka, ruská šlechtična Olga Mezenceva, byla dcerou vysokého státního úředníka ministerstva národní osvěty, velkostatkáře Ivana Mezenceva a Adély Lidie Hahn. Jména napovídají, že tato oblast Ruska byla v dané době domovem mnoha různých národností.