Sterilní průmyslové prostory plné výkonných robotů či bezchybná produkce bez jediného zásahu člověka. To je jedna z vizí budoucnosti průmyslových firem v Česku, ke které by měl přispět především Průmysl 4.0. Odborníci o něm hovoří stále častěji, věnoval se mu bude také Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně. Podívejme se, zda jsou inteligentní roboti, digitální dvojčata či virtuální realita zatím pouhá hudba budoucnosti, nebo už jsou to běžně používané nástroje, které změní práci ve firmách tak, jak ji známe dnes.

„Fúze bude za 500, spíše za 1 000 let,“ sdělila mi doktorka K. H. z Regionálního centra pokročilých materiálů a technologií při Přírodovědecké fakultě University Palackého v Olomouci. V současné době se paní doktorka zabývá ve Švédsku výrobou metanolu ze vzdušného oxidu uhličitého (viz recenzi knížky Charlese Graye „Zelené slunce" zde: https://www.3pol.cz/cz/rubriky/recenze/2181-charles-e-gray-zelene-slunce). Co vedlo paní doktorku k tak drsné prognóze? Obavy z konkurence? Odlehlost fúze od její odbornosti? Nebo naopak hluboké znalosti stavu výzkumu termojaderné fúze? Shodou okolností se nedávno objevily zajímavé úvahy profesora Scotta L. Montgomeryho na téma konkurenceschopnosti termojaderné fúze coby zdroje energie (https://theconversation.com/ why-nuclear-fusion-is-gaining-steam-again-93775). Dovolím si je volně interpretovat.

Jae W. Kwon a jeho vědecký tým z University v Missuri vyvinul novou generaci baterií na bázi beta záření. Tato baterie může být potenciálně využitelná jak v kosmických aplikacích, tak třeba i v automobilech.

Čisté energetické technologie dosáhly v posledním desetiletí značného pokroku. Ale mohly by vůbec stoprocentně pokrýt výrobu elektřiny? Jak? V roce 2017 byly ve světě vybudovány sluneční elektrárny o výkonu 98 GW, z toho více než polovina  v Číně – 53 GW. V Kalifornii se OZE podílejí na výrobě elektřiny jednou třetinou, přičemž v roce 2030 by to mělo být více než polovina. Německo má za cíl vyrábět do roku 2050 minimálně 80 % elektřiny z OZE. Dokonce i země bohaté na ropu a zemní plyn začínají s obnovitelnými zdroji. Například Spojené Arabské Emiráty plánují vyrobit 44 % elektřiny z OZE, a to rovněž do roku 2050 (ovšem letos budou spouštět první ze svých čtyř jaderných reaktorů...).

Termínem „první plazma“ se ve výzkumu termojaderného plazmatu nazývá okamžik, kdy se vyčerpá vakuová komora, fungují potřebné pomocné systémy (magnetická pole, nezbytné diagnostiky, napouštění pracovního plynu atd.) a zapálí se výboj. Bezesporu významný okamžik v historii experimentálního zařízení. Pražský tokamak COMPASS měl první plazma v listopadu 2008, a druhé „první“ plazma pro veřejnost v únoru 2009. Tokamak ITER měl mít první plazma v roce 2016, druhé „první“ v roce 2016 a třetí první plazma mělo být v roce 2025. Zatím se tak nestalo, zpoždění je značné, ale jednou ten okamžik nastane. Je potřeba se na něj připravit.

Investoři poslední dobou utrácejí velké peníze na zelené projekty. Proč? Vysoká návratnost investic do zelených projektů přitahuje obrovské toky peněz. Otázka zní, zda by mohl trh uspět tam, kde vlády většinou selhávají. Finančníci preferují rychlou návratnost investic - tím ale nejsou připraveni na financování dlouhodobých problémů, jakým je například změna klimatu. V roce 2015 přiznal guvernér Bank of England, Mark Carney, že změna klimatu je tragedií na horizontu. Od té doby ale rychle dozrávají nízkouhlíkové technologie. Fotovoltaika se z dříve velice drahého zdroje energie změnila díky štědrým dotacím na dnes preferovaný zdroj. Podle zprávy OSN byly v roce 2017 investice do slunečních elektráren vyšší než všechny investice do uhelných, plynových a jaderných elektráren.