Jaderná fyzika a energetika

Transport sektorového modulu #7 vakuové nádoby do montážní jámy tokamaku ITER ve čtvrtek 10. dubna 2025 představoval ne „dva v jednom“, nýbrž „mnoho věcí v jednom“. Úspěšná operace, kterou generální ředitel ITER Pietro Barabaschi oslavoval jako „rekordní výkon“ a kterou vedoucí stavebního projektu Sergio Orlandi považoval za „úspěch nejvyšší úrovně“, byla sledovaná s obavami. Soustředila se v ní většina problémů, kterým musí ITER čelit během závěrečné fáze montáže tokamaku. Pietro Barbashi nepřehání, když zde mluví v superlativech o montáži největšího tokamaku v historii. Pietro Barbashi mě totiž přesvědčil svým proslovem, který zaznamenal Peter Matijek ze slovenského Forbesu (https://www.forbes.sk/nechceme-vyvarat-iluziu-ze-sme-uz-na-hranici-pokroku-hovori-pietro-barabaschi-z-iter-2/?srsltid=AfmBOopNIrxHBH5HruTp_-q0brgZTrOzW6oS2AyREu8vLk3mUUF7Ow-8)

Mezinárodní agentura pro atomovou energii ve Vídni předpovídá, že do roku 2050 se instalovaná kapacita jaderných reaktorů na světě zdvojnásobí – z 371 GW(e) v roce 2022 na 890 GW(e) do roku 2050. Přibližně 10 % tohoto nárůstu bude pocházet z malých modulárních reaktorů (SMR). Přestože ve hře je dnes mnoho typů reaktorů, velké reaktory budou zřejmě dominovat. Velké vodou chlazené reaktory byly ústředním bodem vzestupu jaderného průmyslu ve 20. století a moderní reaktory stejného typu dnes plánované nebo ve výstavbě, mnohé v rozsahu (1–1,7) GW(e), jsou připraveny poskytnout většinu nové jaderné kapacity.

„Světový závazek skoncovat se znečištěním plasty je jasný a nepopiratelný,“ řekla Inger Andersen, výkonná ředitelka Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), když se v prosinci 2024 v Busanu v Korejské republice chýlilo ke konci páté jednání o mezinárodním právně závazném nástroji na znečištění plasty. Zatímco si zástupci z více než 170 zemí a pozorovatelé ze stovek organizací chystají prezentace na příští zasedání ve švýcarské Ženevě, vědci a technologové dělají pokroky ve výzkumu. Snahy o recyklaci a upcyklaci se zintenzivňují, protože to je nejschůdnější možnost nakládání s plastovým odpadem. Radiační technologie se objevují jako inovativní, čistý a účinný nástroj pro přeměnu použitých plastů na nové produkty.

Přesně 3. května uplynulo 40 let od zahájení zkušebního provozu první jaderné elektrárny na území České republiky. Jsou to Dukovany, které leží u obce stejného jména na rozmezí krajů Vysočina a Jihomoravského. Od svého spuštění v roce 1985 se dukovanská elektrárna stala klíčovým pilířem energetické stability a bezpečnosti země. S dosavadní výrobou přesahující 525 000 GWh čisté bezemisní energie je zdrojem s největší výrobou u nás, která by stačila pokrýt celkovou spotřebu České republiky na celých 9 let. Výstavba a velmi krátké uvedení všech čtyř bloků do provozu, je dodnes světovým úspěchem české jaderné energetiky. Spouštění proběhlo v letech 1985 (1. výrobní blok), 1986 (2. výrobní blok) a 1987 (3. a 4. výrobní blok). ČEZ při příležitosti výročí připravil speciální webovou stránku na adrese www.40letdukovany.cz, která mapuje historii elektrárny čtyřiceti komentovanými fotografiemi.  

Celosvětový zájem o malé modulární reaktory (Small Modular Reactors, SMR) stále roste. Významně jej urychlil rychlý vstup datových center na trh (v souvislosti s rozvojem umělé inteligence). SMR jsou považovány za levnější a snadněji postavitelné než dnešní velké jaderné reaktory. Je stále více pravděpodobné, že budou cestou vpřed, neboť tradiční jaderný průmysl má potíže s dokončováním rozsáhlých projektů včas a v rámci rozpočtu. Otázkou nyní je, kdy, nikoli zda, bude první západní SMR uveden do provozu. A uchazečů je dost. V říjnu 2024 uvedla Mezinárodní agentura pro atomovou energii 68 projektů SMR ve vývoji, včetně čtyř v provozu a dalších čtyř ve výstavbě. Tento článek uvádí 10 iniciativ, které pravděpodobně zaznamenají pokrok již v roce 2025.

V krátkodobém horizontu se bude ve světě stavět většina nových reaktorů jako lehkovodní reaktory, tedy stejný typ, který ve 20. století vedl k počátečnímu boomu zavádění jaderné energie. Svou roli však mohou hrát i další projekty, včetně těch, které používají jako palivo a současně chladicí kapalinu roztavené soli. V mnoha ohledech se reaktory s roztavenou solí (MSR – molten salt reactors) příliš neliší od konvenčních jaderných reaktorů, ale na rozdíl od vodou chlazených jsou aktivní zóny MSR chlazeny solemi. Tento konstrukční prvek může poskytnout četné výhody z hlediska účinnosti a činí MSR zvláště vhodnými i pro jiné aplikace, než jen pro výrobu elektřiny.