Jaderná fyzika a energetika

Ekologická organizace RePlanet, nezávislá na finančních prostředcích od průmyslu nebo politických stran, se zabývá řešením klimatických změn a hrozícím kolapsem biodiverzity. Využívá k tomu výhradně vědu a vědecká fakta. Ve své nové zprávě „What a waste. How fast fission power can provide clean energy from nuclear waste“ obhajuje mnohonásobnou recyklaci použitého paliva ze současných reaktorů ve zdokonalených rychlých reaktorech FNR (Fast Neutron Reactors).

Koalice společností The Southeast Hydrogen Hub zaslala žádost na americké ministersvo energetiky (DOE), aby poskytlo finanční prostředky na vybudování sítí zeleného vodíku na území šesti jihovýchodních států USA. Členy této koalice jsou také společnosti provozující jaderné elektrárny, například Dominium Energy, Duke Energy, Southern Company a Tennessee Valley Authority (TVA), vedené společností Battelle. Podobný projekt již dříve oznámilo sedm severních států: Connecticut, Maine, Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island a Vermont. Budou tvořit tzv. Northeast Regional Clean Hydrogen Hub.

Společnost Westinghouse předvádí projekt malého modulárního reaktoru AP300. Je to zmenšená verze velkého osvědčeného reaktoru AP1000. Cílem společnosti je, aby první dodával energii do sítě během deseti let. Bude ho nabízet i jako alternativu pro velký nový reaktor pro Dukovany. AP300 je jediným malým modulárním reaktorem vycházejícím z již provozovaného zařízení s 18 roky zkušeností. Je navržen pro více než 80letý životní cyklus.

ÚJV Řež úspěšně otestovala nový univerzální kontejner pro přepravu použitého jaderného paliva z výzkumných reaktorů typu MTR a TRIGA. Testy otevírají cestu k zahájení nového mezinárodního programu transportů v rámci Iniciativy pro snižování jaderných hrozeb (Global Threat Reduction Initiative). Použité jaderné palivo z výzkumných reaktorů MTR a TRIGA se v nich bude přepravovat do USA. V Česku navržené a otestované zařízení poslouží pro bezpečné jaderné transporty z Evropy a Jižní Ameriky. Zakázka je prestižním oceněním našeho strojírenství a jaderného know-how, tým ÚJV Řež se bude následně podílet i přímo na transportech paliva.

Je rok 1934. Pánům P. Harteckovi  a M. L. E. Oliphanovi pod vedením Krokodýla se podařila fúze dvou jader deuteria za vzniku tritia a ³He. Nobelista Ernest Rutherford, přezdívaný studenty Krokodýl podle úpornosti, s jakou kráčel za svým cílem, poznamenal k epochálnímu výsledku, že ten, kdo bude chtít energii uvolněnou jadernou reakcí použít průmyslově, je snílek! Ernest Rutherford získal sice Nobelovu cenu (za chemii), ale objev štěpení jader těžkých atomů, nebo termojadernou reakci ještě neznal. Sloučení deuteronů vyžadovalo urychlit jádra deuteria v urychlovači a takto získaným svazkem namířit na terčík z deuteria. Ionizovat a pak se strefit urychleným jádrem deuteria do jádra deuteria v terčíku nebylo vůbec jednoduché a uvolněná energie byla zlomkem energie potřebné k pokrytí celého procesu. Až teprve horké plazma se ukázalo schůdnou cestou k fúzi, a to ještě jen k fúzi tritia a deuteria, která potřebuje mnohem méně energie než fúze dvou jader deuteria. Tato reakce není vyřešena ani po 90 letech od památného roku 1934. Takže Rutherford měl do jisté míry pravdu.

Cívka poloidálního pole #1 (PF1) je nejmenším prstencovým magnetem budoucího obřího tokamaku ITER, který se staví v jižní Francii. Zároveň je nejmasivnějším a jedním z nejsložitějších. Měří devět metrů v průměru a váží přibližně 160 tun a je nejmenším ze šesti prstencových magnetů, které obepínají tokamak ITER, a jediným, který nevyrobila Evropa. Po šesti letech výroby dorazila na staveniště.