Jaderná fyzika a energetika

Vše kolem těžby uranu bylo v létech 1945 – 1989 pečlivě tajeno. Uranový průmysl (UP) byl v naší zemi státem ve státě pod velmi pečlivým dohledem STB a KSČ. Od roku 1945 až do r. 1990 byla moc v UP soustředěna v rukách smíšené česko-sovětské komise. UP byl záměrně izolovaným resortem, a dokonce i kontrolní činnost Báňského úřadu, který v celé ČSSR dozoroval hornickou činnost, byla v UP omezena. To mělo za následek porušování i tehdejších měkkých předpisů bezpečnosti práce. Souhrnné ekonomické údaje se úzkostlivě tajily až do roku 1989. Uveďme některá důležitá fakta.

Jediný celosupravodivý stelarátor na světě byl v roce 2015 spuštěn v německém Greifsfaldu v Ústavu fyziky plazmatu Maxe Plancka. Po dlouhodobé odstávce je nyní připraven vylepšit počáteční parametry, zejména dosáhnout 30 minut nepřetržitého provozu, o kterém se principálně pulznímu tokamaku zatím nemůže zdát.

Vědci konečně přišli na to, proč jsou němečtí divočáci radioaktivní. Není to kvůli Černobylu. Od havárie čtvrtého jaderného reaktoru v Černobylu uplynulo již 37 let. Ve střední Evropě jsou již stopy tehdejšího spadu téměř neměřitelné. Přesto se čas od času objeví zpráva, že v mase bavorských divočáků se našly stopy radionuklidů. Bavorští divočáci zůstávají radioaktivní i přes pokles hladiny kontaminantů u jiných druhů zvěře. (Netřeba se bát jejich maso konzumovat, z normální porce guláše z divočáka žádné nebezpečí nehrozí. Víme to jen proto, že detekční metody jsou extrémně citlivé a přesné.) Vědci nyní objevili příčinu: není to spad z Černobylu, ale lanýže kontaminované spadem z testů jaderných zbraní za studené války.

Indonésie a Dánsko podepsaly čtyřmiliardovou smlouvu na thoriový malý modulární reaktor, jehož hlavním účelem bude produkce amoniaku.

V roce 2013 se čtvrtstoletí starý tokamak rozhodl znovu objevit sám sebe a pod novým jménem zamířit k novým obzorům a cílům. Tore Supra, zařízení CEA/Euratom umístěné jeden kilometr od staveniště ITER ve výzkumném středisku CEA-Cadarache, bylo druhým tokamakem (první byl sovětský 7-7), který implementoval supravodivé magnety a Tore Supra navíc i aktivně chlazené komponenty směřující k plazmatu. Téměř dvě desetiletí držel tokamak Tore-Supra rekord v trvání plazmového pulzu 6,5 minuty výstřelem z prosince 2003. Zkušenosti získané při konstrukci a provozu Tore Supra do značné míry přispěly k definici tokamaku ITER. Uvědomění si, že znovuobjevený Tore Supra může přispět ještě více, vedlo k projektu WEST (W Environment in Steady-state Tokamak); pod touto novou identitou se stroj stal zkušební stolicí pro svého velkého souseda, který je dosud ve výstavbě. Nedávno se WEST oblékl do světelného hávu na oslavu dokončení 14 týdnů trvající „intenzivní experimentální kampaně“ s plně wolframovým divertorem ne nepodobným divertoru samotného ITER.

Návštěva Jižní Koreje kontrolní komisí tokamaku ITER na sebe nenechala dlouho čekat. Důvody jsou nasnadě. Tři sektory vakuové komory číslo 6, 7 a 8 vyrobené v Koreji nelze smontovat kvůli překročeným výrobním tolerancím, a navíc technologie pro přivařování chladicího potrubí se ukázala chybnou. Dokončování ITER se kvůli tomu posouvá o mnoho měsíců, novináři mluví o krachu. Zlí jazykové někdy říkají, že známkou špatné kvality je„Vyrobeno v Číně“, nyní Čínu možná nahradí Korea a kupodivu ne Severní, ale Jižní. Aby ITER Organization zmírnila tvrdost kontrolní návštěvy, byla prvním úkolem komise kontrola dodržování jaderné bezpečnosti korejských výrobků. To je běžný postup u všech výrobců komponent pro tokamak ITER, mimochodem první termojaderné zařízení, které takové opatření musí dodržovat. Nicméně Hyundai Heavy Industries pochopitelně čekaly trpké okamžiky.