Jaderná fyzika a energetika

V roce 2013 se čtvrtstoletí starý tokamak rozhodl znovu objevit sám sebe a pod novým jménem zamířit k novým obzorům a cílům. Tore Supra, zařízení CEA/Euratom umístěné jeden kilometr od staveniště ITER ve výzkumném středisku CEA-Cadarache, bylo druhým tokamakem (první byl sovětský 7-7), který implementoval supravodivé magnety a Tore Supra navíc i aktivně chlazené komponenty směřující k plazmatu. Téměř dvě desetiletí držel tokamak Tore-Supra rekord v trvání plazmového pulzu 6,5 minuty výstřelem z prosince 2003. Zkušenosti získané při konstrukci a provozu Tore Supra do značné míry přispěly k definici tokamaku ITER. Uvědomění si, že znovuobjevený Tore Supra může přispět ještě více, vedlo k projektu WEST (W Environment in Steady-state Tokamak); pod touto novou identitou se stroj stal zkušební stolicí pro svého velkého souseda, který je dosud ve výstavbě. Nedávno se WEST oblékl do světelného hávu na oslavu dokončení 14 týdnů trvající „intenzivní experimentální kampaně“ s plně wolframovým divertorem ne nepodobným divertoru samotného ITER.

Návštěva Jižní Koreje kontrolní komisí tokamaku ITER na sebe nenechala dlouho čekat. Důvody jsou nasnadě. Tři sektory vakuové komory číslo 6, 7 a 8 vyrobené v Koreji nelze smontovat kvůli překročeným výrobním tolerancím, a navíc technologie pro přivařování chladicího potrubí se ukázala chybnou. Dokončování ITER se kvůli tomu posouvá o mnoho měsíců, novináři mluví o krachu. Zlí jazykové někdy říkají, že známkou špatné kvality je„Vyrobeno v Číně“, nyní Čínu možná nahradí Korea a kupodivu ne Severní, ale Jižní. Aby ITER Organization zmírnila tvrdost kontrolní návštěvy, byla prvním úkolem komise kontrola dodržování jaderné bezpečnosti korejských výrobků. To je běžný postup u všech výrobců komponent pro tokamak ITER, mimochodem první termojaderné zařízení, které takové opatření musí dodržovat. Nicméně Hyundai Heavy Industries pochopitelně čekaly trpké okamžiky.

„Ještě není hotov, už se opravuje“ tak uvítal nový rok 2023 autor tohoto článku. Neuplynulo půl roku a jsou tu první zprávy z opravárenské dílny. Žádné utajování, žádné výmluvy, ale podrobný popis mimořádně obtížného úkolu. Vyjmutí poškozeného sektoru vakuové komory se dvěma cívkami toroidálního pole přilepenými z obou stran, volba postupu opravy, výběr opravárenské firmy. Proces je o to obtížnější a kritičtější, že na něj nikdo nebyl připraven a vše se musí vymýšlet od začátku. Všimněte si prosím termínů – konec července, konec roku. Zdržení bude značné – řádově roky – a novináři a kritici fúze si přijdou na své. Rozsah oprav dalších částí vakuové komory a tepelných štítů vlastně ani není dosud znám. Nechci malovat čerta na zeď a dovolím si připomenout neúspěšné pokusy o ovládnutí kosmu … co předcházelo, než kupříkladu odstartoval Jurij Gagarin.

V rámci spolupráce na vývoji jaderné elektrárny nové generace založené na technologii rychlého reaktoru chlazeného olovem (LFR) dokončily společnosti Ansaldo Nucleare a Westinghouse první testovací kampaň v zařízení pro pasivní odvod tepla (PHRF) v zařízení Ansaldo ve Wolverhamptonu ve Velké Británii.

Kanadsko-německá společnost Dual Fluid podepsala memorandum o porozumění s kanadským výzkumným střediskem TRIUMF, které se týká nové jaderné technologie Dual Fluid. Cílem koncepce nového reaktoru je zpracovávat použitý jaderný odpad jako palivo a exponenciálně využít provoz současných jaderných technologií. Součástí memoranda o porozumění je i materiálový výzkum, který by měl řešit některé vnitřní problémy jaderné energie, jako je například identifikace materiálů odolávající vysokým teplotám až 1 000 °C v aktivní zóně, kde je současně vysoce radioaktivní a korozivní prostředí. Výzkum společnosti Triumf umožní využívat protonové a neutronové ozařovací zařízení pro výzkum materiálů a také využít zkušenosti s testováním metalurgických procesů.

Ekologická organizace RePlanet, nezávislá na finančních prostředcích od průmyslu nebo politických stran, se zabývá řešením klimatických změn a hrozícím kolapsem biodiverzity. Využívá k tomu výhradně vědu a vědecká fakta. Ve své nové zprávě „What a waste. How fast fission power can provide clean energy from nuclear waste“ obhajuje mnohonásobnou recyklaci použitého paliva ze současných reaktorů ve zdokonalených rychlých reaktorech FNR (Fast Neutron Reactors).