Medicína a přírodověda

„Bůh je krásný, úžasný vynález lidského mozku“, říká teoretický fyzik a matematik Brian Greene. Je tomu tak? Opravdu není „nad námi“ něco víc, co nás přesahuje či dokonce řídí? Je nějaká všeobjímající vesmírná inteligence, kterou nazýváme Bůh? Nikdo to neví, ale existuje několik teorií, které se snaží vysvětlit, jak a proč se náboženství vyvinulo.

V lidských buňkách se k produkci proteinů používá pouze malá část informací zapsaných v genech. Jak buňka vybere ty správné informace? Velký molekulární stroj zvaný spliceozom nepřetržitě odděluje kódující a nekódující oblasti našich genů – a dělá to, i když čtete tyto řádky. Výzkumníci z Galej Group v EMBL Grenoble nedávno poskytli nové poznatky o struktuře minoritního spliceozomu, esenciálního komplexu RNA-protein.

V Indickém oceánu je oblast, kde je slabší gravitace, nižší než je průměrná jinde na hladině moří. Prohlubeň leží v Lakadivském moři asi 1 200 km jihozápadně od Indie a byla objevena v roce 1948. Záhadu vědci teprve začali řešit. Domnívají se, že obrovská gravitační díra se vytvořila na místě prehistorického oceánu.

Testy DNA mohou lidem říci, odkud ze světa pocházejí jejich předkové, či zda jim hrozí rozvoj některého genetického onemocnění. Někdy mohou dokonce pomoci lidem spojit se s rodinnými příslušníky, o kterých nikdy nevěděli, že je mají. Jak ale tyto testy DNA fungují a jak mohou zjistit, zda jsou dva lidé příbuzní?

Lidé migrují a cestují, navzájem se mísí. Je tomu tak od nepaměti, jsou důkazy dokonce i o dávném křížení moderních Homo sapiens s Neadertálci a dalšími skupinami. V době globalizace, kdy je snadné dostat se za méně než den na druhý konec světa a usadit se tam, je mísení lidských skupin ještě intenzivnější. Avšak nejen geografické bariéry, ale i kulturní rozdíly mohou lidem bránit v mísení s jejich sousedy. Vede to ke genetické izolaci, a tento jev je častější, než si většina lidí myslí.

Za použití knihovny více než 1000 chemikálií zkoumali vědci a spolupracovníci Evropské laboratoře molekulární biologie (EMBL), jak agrochemikálie ovlivňují populace hmyzu. Výzkum zjistil, že vystavení larev ovocných mušek nefatálním (takovým, která neohrozí jejich život) množstvím některých chemikálií změnilo jejich chování, zatímco vyšší hladiny po akutní expozici ohrozily jejich dlouhodobé přežití. Při zvýšení okolní teploty o čtyři stupně se výsledky zhoršily. Podobné změny byly pozorovány i u komárů a motýlů. Tato zjištění dokladují, že používání chemikálií přispívá k celosvětovému poklesu populace hmyzu tím, že nepříznivě ovlivňuje vývoj a chování. Výzkum může vést ke zlepšení hodnocení chemické bezpečnosti, potravinové bezpečnosti a zdraví zvířat a lidí.