Medicína a přírodověda

O osudu perfluoralkylových a polyflouralkylových látek (PFAS) v našem životním prostředí je známo jen málo, ale podle nového výzkumu mohou bakterie v odpadních vodách eliminovat specifické typy těchto „věčných chemikálií“. Některé bakterie mohou degradovat silné vazby, které dávají „věčným chemikáliím“ jejich dlouhou trvanlivost, což naznačuje potenciální levné úpravy, které by mohly vodu od dotčených PFAS očistit. Některé PFAS jde také „popravit stětím“ - odbouráním reaktivní hlavy jejich molekuly.

Nová výzkumná práce Evropské laboratoře molekulární biologie publikovaná v Nature Communications klade základy pro vývoj nových léků specifických pro genetické mutace nebo změny odpovědné za nástup nádorů nebo genetických onemocnění.

Výzkumníci v Austrálii budují „živou semennou banku“, která má chránit poslední zbývající fragmenty australského deštného pralesa před klimatickými změnami. Jedním z cílů je zabránit vyhynutí prastarých stromů, jejichž kořeny původu sahají až do Gondwany, superkontinentu, který existoval před tím, než se před stovkami milionů let oddělily dnešní pozemské kontinenty.

Neobvyklé jezero s podmínkami, které mohly dát vzniknout životu na Zemi, leží v kanadské Britské Kolumbii. Vědci považují jezero Last Chance za obdobu jezer, která mohla na Zemi existovat před čtyřmi miliardami let a obsahovala ingredience pro raný život na naší planetě. Chemie jezera tyto vhodné podmínky připomíná.

Podmořský horský řetězec u Rapa Nui, známý také jako Velikonoční ostrov, hostí úžasnou řadu hlubokomořských druhů. Expedice na hřeben Salas y Gómez u Rapa Nui v Tichém oceánu zdokumentovala 160 druhů, o kterých se dříve nevědělo, že by tu mohly žít, včetně 50 druhů pro vědu naprosto nových.

Ve studii, kterou vedli Jan Korbel z Evropské laboratoře molekulární biologie (EMBL) a Ashley Sandersová z Berlínského institutu pro biologii lékařských systémů Centra Maxe Delbrücka (MDC-BIMSB), vědci zjistili, že přibližně jedna ze 40 buněk lidské kostní dřeně nese masivní chromozomální změny – například variace počtu kopií a chromozomální přeuspořádání – aniž by způsobily jakékoli zjevné onemocnění nebo abnormalitu. Kromě toho vzorky buněk od lidí starších 60 let měly tendenci mít vyšší počet buněk s takovými genomickými změnami, což naznačuje dříve neidentifikovaný mechanismus, který může přispívat k onemocněním souvisejícím se stárnutím. Studie byla publikována v časopise Nature Genetics.