Obnovitelné zdroje

Je všeobecně známo, že se původně dobře míněné ideje mohou nechtěně zvrtnout. Podívejme se například na to, co se děje ve jménu rozvoje využívání potravinových plodin nikoliv k výživě lidí nebo hospodářských zvířat, ale ke „krmení“ dopravních prostředků kapalnými biopalivy coby částečné náhrady benzínu nebo nafty.

Výroba elektrické energie ve vodních elektrárnách funguje na principu přeměny potenciální energie – dané rozdílem hladin toku tj. spádem – ve vodní turbíně na kinetickou energii otáčivého pohybu. Turbína pak otáčí rotorem generátoru, který generuje elektřinu. Vývoj vodních elektráren přinesl různé typy turbín. Mezi nejzákladnější patří turbína Francisova, Kaplanova a Peltonova. V ČR se nejčastěji používá Kaplanova a Francisova turbína, které jsou vyvinuty především pro zpracování nízkých spádů. Potenciál velkých řek je u nás víceméně vyčerpán, a proto se výzkum zaměřuje na možnosti instalace vodních děl pro nízké spády na menších řekách či říčkách. Vhodnou turbínou pro takové podmínky může být vírová turbína.

Biopaliva jsou na energetické scéně teprve krátkou dobu. Jejich první generace ztrácí na atraktivnosti, protože konkuruje výrobě potravinářských plodin. Základní surovinou je zde směs cukrů, škrobu a olejů, pocházející zejména z cukrové třtiny a kukuřice. Druhá generace biopaliv je založena na nepotravinářských plodinách, případně na nepoživatelných částech potravinářských plodin, jejichž celulóza se ale těžko štěpí na jednoduché molekuly. A existuje ještě třetí generace využívající mikroby, které mohou žít na plochách nevhodných pro pěstování potravinářských plodin a mohou produkovat chemikálie téměř přímo využitelné v motorech.

Velké větrné turbíny získávají z větru více energie než turbíny malé. Na druhou stranu jsou dlouhé lopatky nevýhodné, protože na vnitřní mechanismus zařízení vyvíjejí velký tlak a mohou ho poškodit až zničit. Projektanti turbín se proto uchylují ke kompromisu mezi účinností a trvanlivostí větrné turbíny.

V posledních letech došlo v České republice k obrovskému rozmachu slunečních elektráren. Bylo instalováno několik tisíc fotovoltaických zdrojů ve všech krajích ČR. Pokud dnes projíždíte krajinou prakticky kdekoliv v naší zemi, není možné si po několika minutách nevšimnout alespoň jednoho panelu stojícího na bývalé zemědělské půdě či v lepším případě na střeše budovy. Zdálo by se, že výroba elektrické energie ze Slunce musela zaznamenat nejvyšší nárůst výroby elektřiny ze všech zdrojů. Vždyť u jaderné energetiky se v tuto dobu pouze začalo veřejně mluvit o potřebě nových bloků v Temelíně. Nedošlo ani k významnému nárůstu u tepelných či vodních zdrojů. Pouze větrné elektrárny zaznamenaly růst, ten se ale s nárůstem fotovoltaiky absolutně nedá srovnat. Opravdu výroba elektřiny ze Slunce tolik vzrostla?

Orlická vodní elektrárna oslavila krásné kulatiny – 50 let od dosažení plného výkonu 364 MW a také 50 let od definitivního dokončení hráze, přestože různé drobné úpravy pokračovaly až do roku 1966. Na výročí elektrárny jsme nezapomněli již na sklonku loňského roku (viz http://www.3pol.cz/cz/rubriky/obnovitelne-zdroje/999-pulstoleti-vodni-elektrarny-orlik), nyní se k němu vracíme podrobněji. Elektrárna si to jistě zaslouží. Ostatně, i když její vybudování nebylo v 50. letech jednoduché, povedlo se více než dobře. Přesvědčit se o tom můžete na vlastní kůži při exkurzi. Díky dochovaným materiálům jsme se trochu ohlédli i do „drsných“ let padesátých.