Obnovitelné zdroje

Podle odhadu vědců by slapová energie mohla poskytovat až 1 milion GWh elektřiny. Světová energetická rada (WEC) konstatovala, že jen v zálivu Fundy ve východní Kanadě by slapová energie mohla ročně produkovat 7 000 GWh elektrické energie. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je zde 11 m a v nejužším místě až 17 m. Ve 270 km dlouhém zálivu protéká tam a zpět na 100 miliard tun mořské vody. Nelze se proto divit, že se slapové energii věnuje tak velký zájem. Na druhé straně jde o podnikání, které se setkává s velkými technickými a ekologickými problémy.

Za vrchol v konstrukci rotorů větrných mlýnů můžeme považovat Halladayovu turbínu. Vynalezl a sestrojil ji v roce 1854 severoamerický farmář a konstruktér Daniel Halladay. Větrné oběžné kolo turbíny bylo opatřeno několika sekcemi stavitelných žaluzií, které nastavovala středově ovládaná táhla.

Od poloviny letošního května byl jeden z turbogenerátorů přečerpávací vodní elektrárny Štěchovice bez vody. Nešlo však o žádnou havarijní odstávku. Zařízení se totiž podrobilo údržbě a opravám, které jsou nezbytné pro další léta bezporuchového provozu. Dlouho připravované práce na turbogenerátoru TG3 proběhly v době, kdy hladina dolní nádrže vodní elektrárny Štěchovice klesla v souvislosti s opravami vodní elektrárny Vrané.

V současné době mohou moře a oceány poskytnout obnovitelnou energii ve formě pohybujících se vln, teplotních rozdílů mořské vody, případně slapové energie. To ale není vše, co moře může nabídnout. Lze očekávat, že jednou bude možné zachytit a přeměnit na elektřinu i obrovská množství tepelné, v podstatě geotermální energie, kterou produkuje magma a která neustále uniká průduchy na mořském dně.

Základním problémem, kterému musí čelit myšlenka získávání elektřiny z energie mořských vln, je pomalý pohyb vody. Podobně jako je tomu u energie větru, také zařízení na využití pohybu mořských vln neprodukuje elektřinu, pokud je moře klidné. Projektanti se zaměřují na hledání způsobů, jak houpavý pohyb vln přeměnit efektivně na elektřinu.

V pondělí 6. června 2011 začalo 16 000 solárních panelů instalovaných na střeše železničního tunelu v Antverpách v Belgii oficiálně dodávat elektřinu vysokorychlostním belgickým vlakům.