Pomalu a téměř nepostřehnutelně se zvyšuje hladina moří a oceánů. Důvodem může být skutečnost, že moře „polykají“ tající led, nebo že má teplejší mořská voda větší objem. Existuje ale i další příčina, která může přispívat k růstu hladiny moří. Je jím odčerpávání zásob podzemní vody na povrch, odkud voda nakonec odteče do moře.

Koncem srpna 2010 – jen několik týdnů po utěsnění havarované vrtné plošiny Deepwater Horizon – byly v grónských arktických vodách zahájeny nové ropné vrty. Jako první začala vrtat britská společnost Cairn Energy se sídlem v Edinburgu. Arktida totiž obsahuje 13 % zbývajících světových zásob ropy a 30 % zásob zemního plynu. Druhým důvodem zájmu o těžbu ropy v Arktidě jsou rostoucí ceny této suroviny, třetím nedostatek lokalit, kde by nadnárodní společnosti mohly své rozvojové plány volně uskutečňovat.

Mezi základní měřítka vyspělosti společnosti patří i zpracování energie. Platí to od dob rozdělávání ohně v jeskyních našich předků až po zkrocení štěpení těžkých jader v energetice. A k produkci energie patří i umění jejího skladování – akumulace.

Uran není jediným palivem pro jaderné reaktory, je však palivem dominantním. Odkud vlastně pochází? V měřítku Sluneční soustavy, kde stejně jako Slunce jsou i plynné planety tvořeny převážně nejlehčími prvky vodíkem a heliem a terestrické planety železem, kyslíkem, hořčíkem a křemíkem, není existence prvků s vysokým protonovým číslem obvyklá. Současné teorie hovoří o tom, že tyto prvky vznikly za ohromného toku neutronů při výbuchu jedné, případně více supernov.

Nad nově objevenou jadernou energií nastalo v polovině minulého století veliké nadšení. Jádro se zdálo být konečně objeveným klíčem k dostatku energetických zdrojů a k nekonečně velké zásobě energie pro pohony dopravních strojů, včetně dopravních a vojenských letadel. Vítězství ve druhé světové válce znamenalo pro USA impuls, aby upevnily svou vedoucí světovou pozici zkonstruováním nového typu bombardéru, který by dokázal dlouhodobě ovládat vzduch bez nutných mezipřistání a doplňování paliva.

„Moje nejoblíbenější součástka v televizním přijímači je vypínač." V. K. Zworykin

Fenomén televize se stal technickou, sociální, ale i politickou konstantou novodobé historie lidstva. Podílel se na proměně mocenských praktik, zásadním způsobem pozměnil hodnotový žebříček a chování různých sociálních skupin i celých národů. Historii 20. století si bez něj nelze představit. Jednou z nejvýznamnějších postav dějin televizního přenosu ve světě, která se výrazně zasloužila o vývoj televizní techniky, byl Rus žijící v USA Dr. Vladimír Kosma Zworykin. Od jeho úmrtí letos uplynulo třicet let. Ačkoliv patří mezi protagonisty televizního vysílání, jeho jméno často v širším povědomí dnešních generací chybí.