Rubriky

Při pohledu na mapu soukromých společností, které si vytkly ušlechtilý cíl zapálit termojadernou fúzi, se nevyhnu pocitu, že perspektivní se jim jeví spíše udržení inerciální, než magnetické - nanejvýš hybrid mezi těmito přístupy. Udržet pohromadě něco tak nestabilního, jako je plazma – ionizovaný plyn – stojí moc peněz. Přes 20 miliard euro (někdy narazíte na odhad dokonce dvojnásobný) spolyká drobeček ITER, který většinu investic věnuje právě cívkám vytvářejícím udržující magnetické pole. To raději bez magnetického pole: vystřelit, odčerpat energii uvolněnou sloučením atomových jader a rychle od neposlušného plazmatu pryč. A znovu a znovu. Zkrátka všechno stihnout díky pulznímu režimu dříve, než zhoubné nestability rozpráší termojaderné medium do prostoru. A přesto, nejméně dvě soukromé společnosti se pokoušejí přizpůsobit známý tokamak: Tokamak Energy, Culham, UK, a Plasma Science and Fusion Center, Massachusets Institute of Technology, MIT, USA. Nejsou tak zcela soukromé, ale na projekty, které si vymyslely, se budou zřejmě muset poohlédnout po privátním investorovi.

Geomagnetické bouře, způsobené výrony plazmatu ze Slunce, vyvolávají poruchy geomagnetického pole Země a vytvářejí geomagneticky indukované proudy (Geomagnetically Induced Currents, GIC); ty přes uzemněné neutrály transformátorů ovlivňují elektrické přenosové soustavy. Proudy extrémně až v řádu stovek ampérů by mohly způsobit poškození transformátorů jejich přehřátím a způsobit napěťové výkyvy až ke kolapsu soustavy – k blackoutu. Z výsledků výzkumných projektů vyplývá relativně malé ohrožení území České republiky. Více jsou ohrožené státy ležící ve vyšších geomagnetických šířkách a státy s větším měrným odporem horninového podloží. Významné provozní problémy, které by mohly vést k  výpadkům přenosového systému, mají pravděpodobnost výskytu řádově jednou za sto let. Přesto společnost ČEPS provozující českou přenosovou soustavu přijímá opatření, která by i v případě extrémní geomagnetické bouře dopad snížila.

Další americké prvenství vzalo za své: bude třeba přepsat historii smajlíků. Neděláme si legraci - prvního dubna už bylo. Ukázalo se, že smajlík není výmyslem moderní doby, ale že jeho existence může být mnohem starší než obvykle udávaná šedesátá leta minulého století. Pátrání po starších a ještě starších smajlících můžeme směle nazvat internetovou archeologií. Boj o prvenství se rozhořel i v českých zemích. V polovině března letošního roku ohlásili pracovníci Zemského archivu v Opavě nález smajlíku na listině z roku 1476.

Říká se, že alespoň část budoucí dopravy se bude zakládat na magnetické levitaci. Není to sci-fi, takové vlaky již jezdí. Také se říká, že jde o sice nejrychlejší, ale nejdražší způsob dopravy. Není to pravda. Projížďka šanghajským maglevem z města na letiště Pudong a zpět je levnější než cesta francouzským Rhonexpressem spojujícím Lyon s letištěm Saint Exupéry. A maglev umí až 430 km/h, zatímco Rhonexpress se plouží jen stovkou. Pojďme se poučit do Informačního centra maglevu přímo v Šanghaji. Vlak i dráhu postavila německá firma Siemens.

„Učenec nestuduje přírodu, protože je užitečná; studuje ji, protože mu přináší potěšení, a potěšení mu přináší, protože je krásná. Kdyby příroda nebyla krásná, nestála by za poznání a život by nestál za to, aby byl žit.“ (Henri Poincaré). K učencům, kteří vyznávali stejné krédo, patřil i lékař, botanik a chemik nizozemsko-francouzsko-rakouského původu Nicolaus Joseph von Jacquin, od jehož úmrtí letos uplynulo 200 let.

"Prožíváme složité období, které se u železnic projevuje hlubokým poklesem přepravy jak osobní, tak i nákladní. To má za následek bolestnou ztrátu výdělečné možnosti pro značný počet zaměstnanců a nedostatek prostředků pro náležité honorování jejich těžké a odpovědné práce...“, uvedl v roce 1934 prvorepublikový ministr železnic Rudolf Bechyně (1881-1948). Jak je vidět, postavení železnic nebylo v naší novodobé historii ani zdaleka bezproblémové, ostatně tento stav platí dodnes. Přitom první železnice vítala většina našich předků s nadějí, že „oučinkováním železnodrah stanou se vzdálení národové bližšími sousedy, bude jim lehčeji ze svých nadbytků vespolek sobě sdíleti a vzájemně nedostatkům předcházeti“.