Rubriky

V době koňských potahů bylo Sibylino proroctví „...až budou jezdit vozy bez koní...“ strašidelným sci-fi. Co si myslíme o budoucích možnostech dopravy dnes? Skeptici se dříve posmívali myšlence lidského létání. Dnes už se neposmíváme a plánujeme lidskou potrubní poštu, podvodní letadla, vesmírné výtahy nebo létající „Tleskačova“ kola. John Hansman, profesor aeronautiky a astronautiky na MIT (Massachussets Institute of Technology), řídí Mezinárodní centrum pro leteckou přepravu. Slézá ledovce, pilotuje letadla, řídí závodní auta a čluny a vyzkoušel i četné parabolické lety simulující stav beztíže. Vypráví, jak budou vypadat budoucí letadla, kola nebo auta, která budou brázdit silnice. Pokud ještě v budoucnu nějaké silnice budou vůbec existovat.

Podíváme-li se na noční oblohu i pouhým okem, rozeznáme, že barva planety Mars je na rozdíl od barvy ostatních planet do červena. Ve starověku byla tato planeta spojována právě pro svou barvu krve s válkou. Ale proč je vlastně Mars červený?

Pro lidi trpící alergií na lepek, celiakií, může být téměř nemožné stravovat se v restauracích. Musejí studovat pečlivě složení potravin, spoléhat na dobré znalosti obsluhujícího personálu o složení jídel, nebo si všude nosit své vlastní potraviny. V Americe přišel na svět diskrétní nový přístroj, dost malý na to, aby se vešel do kapsy nebo do kabelky, který pomůže nemocným s alergií na lepek stravovat se bezpečněji a jednodušeji.

Pokud se vám zdá, že letectví se poslední dobou moc nevyvíjí, posuďte futuristické vize španělského průmyslového designéra Oscara Viñalse. Provokují, stejně jako jejich autor. Ale není Viñals ve skutečnosti pragmatický vizionář? Specializuje se totiž na scénáře „co když to půjde?“. Flash Falcon je jeho koncept tryskáče poháněného přenosným fúzním reaktorem. Takovou technologii sice ještě nemáme, ale „co když?“ Všechny jeho kreace najdete na stránce https://www.behance.net/ovisdesign.

Diamanty mohly vznikat za pomoci slané mořské vody, domnívají se vědci, kteří analyzovali 200 milionů let staré drahé kameny vykrystalizované z oceánských ker zemské kůry. Tato teorie by mohla pomoci řešit dávné dilema, jak vlastně diamanty vznikají. A také by mohla osvětlit kolování zemských hmot mezi povrchem a hlubinnými vrstvami.

Jaký je rozdíl mezi hmotou a antihmotou? Žádný podstatný, zjistila nová studie. Na zařízení RHIC (Relativistic Heavy Ion Collider) v Brookhavenské Národní laboratoři v USA se vzniklé antiprotony při setkání s dalšími antiprotony chovaly naprosto stejně, jako se chovají „normální“ protony vůči ostatním protonům. Dostanou-li se antiprotony dostatečně blízko sebe (na vzdálenost tzv. silné interakce), přitáhnou se a můžou pomocí této silné jaderné interakce tvořit atomová jádra. Antiprotony a antielektrony (pozitrony) jsou naprosto stejné jako protony a elektrony, pouze mají opačný elektrický náboj. Když se však setká hmota s antihmotou, pak spolu anihilují, to znamená, že se beze zbytku přemění na energii ve formě záření gama (gama částice je vlastně foton s velmi vysokou energií a fotony jsou antičásticemi samy k sobě). Jedna z největších záhad vesmíru je, proč obsahuje převážnou většinu hmoty a jen minimum antihmoty.