Téma projektu nakládání s komunálními odpady přineslo Vladimíru Šindlerovi v pražském kole soutěže ENERSOL první místo, jako cenu kvalitní tiskárnu a samozřejmě postup do národního kola. Tam se z 22 projektů umístil na 11 místě. Gratulujeme! Ke své účasti v soutěži ENERSOL napsal: „Motivovala mě hlavně šance získat cenu a také se podívat do Chebu, kde probíhalo národní kolo.“ K výběru tématu své práce dodal: „Dobré téma mi pomohla najít školní exkurze na skládce v Ďáblicích a ve Spalovně Malešice, které jsem se zúčastnil 24. září.“ Exkurze Vladimíra nadchla natolik, že se rozhodl „prozkoumat“ obě zařízení podrobněji. Chtěl zjistit, které zařízení je ekologičtější a ekonomicky výhodnější. Vladimírovu práci nabízíme čtenářům 3pólu v mírně upravené verzi.

Šéf elektrárny a pod ním armáda provozních pracovníků, kteří se o její chod starají – tak to vypadá na tepelných elektrárnách nebo jaderkách. U fotovoltaické elektrárny (FVE) je to trochu jinak. Michal Procházka, vedoucí FVE Ralsko, která je svým výkonem největší fotovoltaickou elektrárnou v republice, je tak trochu „Ferda Mravenec – práce všeho druhu“. Sám o sobě říká s úsměvem: „Můj styl řízení je poruč a udělej si sám.“.

Soutěž čtenářů 2013

Píše se rok 2085, je krásný letní podvečer 15. 6., a já se svou drahou rodinkou seděl na břehu vodní nádrže Slapy a pozoroval, jak voda jiskří v záři do ruda rozžhaveného zapadajícího slunce. Nad hlavou se nám míhala vznášedla a před domem bylo slyšet hlasité přešlapování robotických pošťáků.

Slámku, neboli brčko sloužící k pití nápoje, můžeme popsat jako dlouhou tenkou trubičku. Zkusme pomocí brambory otestovat jak moc je brčko pevné.

aneb Jak vysvětlit odborný termín pomocí baťůžku

Soutěž čtenářů 2013

„Ach jo, to je zase den,” povzdechl jsem si, když jsem vycházel z transportéru. Ani jsem nedošel do práce a už se mi hlavou honily vzpomínky na dětství – před válkou, desetiletím bídy a hladu, dokonce i před všemi revolucemi. V mysli se mi přehrával ten okamžik, který jsem viděl na tátově vzpomínkovém holopřehrávači, kdy jako malý kluk seděl v obývacím pokoji a sledoval v televizi živý přenos z New Yorku. Už je to 84 let co došlo k teroristickému útoku na dvojčata. Vzpomínky už odezněly, přebily je mnohem horší, ale přece jen to bylo něco, co odstartovalo minulost. Někdy jsem si přál, aby se útok zopakoval. Tu budovu, kterou jsem měl na mysli, jsem neměl rád stejně jako práci, kterou jsem v ní měl.