Podle nejnovějších statistik Global CCS Institute existuje v současnosti na světě 194 komerčních zařízení CCS (Technologie zachycování, využití a ukládání uhlíku, Carbon Capture and Storage), z nichž 30 je již plně funkčních. Využívají se v různých odvětvích při těžbě a distribuci zemního plynu, výrobě elektřiny, oceli, cementu a vodíku, nebo jde o přímé zachycování uhlíku ze vzduchu. Technologie CCS nabírají tempo a zdá se, že budou jedním z klíčových prvků energetické budoucnosti lidstva. Podle poradenské společnosti Wood Mackenzie by se kapacita těchto zařízení měla během příštích deseti let zvýšit více než sedminásobně a globální investice do jejich rozvoje dosáhnou do roku 2030 až 150 miliard USD. (Obšírně jsme se CCS věnovali již před lety v článku https://www.3pol.cz/cz/rubriky/medicina-a-prirodoveda/835-ccs-aneb-cam-ten-carbon-slozime)

Přemýšleli jste někdy o tom, kam mizí všechny vysloužilé tužkové baterie? Pokud bychom seřadili za sebe všechny jednorázové baterie, které za rok vyhodí jen Američané, obkroužily by Zemi šestkrát. A za celý ostatní svět se to snad nedá ani spočítat, možná by jejich šňůra dosáhla až na Měsíc. A to nemluvíme o akumulátorech v mobilních telefonech, tabletech, noteboocích a dalších přístrojích. Jediným správným řešením je tak šetrná a ekologická recyklace všech použitých baterií a akumulátorů. Proto si 9. září připomínáme Evropský den recyklace baterií.

Ve Střední škole logistické v Dalovicích na Karlovarsku proběhla první osvětová beseda „Energie – budoucnost lidstva“ v novém školním roce. Její celkové pořadové číslo ve stejnojmenném vzdělávacím projektu je ale daleko vyšší. Od 1. března roku 2000, kdy se na Gymnáziu Pod Svatou horou v Příbrami konala první, to byla už 8 273. beseda projektu, kterého se dosud zúčastnilo skoro 290 tisíc mladých lidí ve věku 13 až 19 let. S výjimkou prvního týdne covidové uzávěry škol v březnu roku 2020, se besedy konají každý den školního vyučování v celé České republice.

Borovice wolemie vznešená (Wollemia nobilis) byla považována za vyhynulou. Podle fosilních nálezů měla vyhynout před dvěma miliony let. V roce 1994 objevili turisté v pískovcových skalách kaňonu v Národním parku Wollemi, asi 150 kilometrů západně od Sydney v Austrálii, skupinu podivných stromů. Jeden z turistů  to oznámil členu parkové služby, který pak ukázal vzorky listů botanikovi. K velikému překvapení se zjistilo, že jde o starověký druh, který byl v podstatě zmrazen v čase od doby, kdy se po Zemi potulovali dinosauři. Vědci následně dekódovali jeho genom, aby pochopili, jak přežil tak dlouho téměř beze změny.

Jediný celosupravodivý stelarátor na světě byl v roce 2015 spuštěn v německém Greifsfaldu v Ústavu fyziky plazmatu Maxe Plancka. Po dlouhodobé odstávce je nyní připraven vylepšit počáteční parametry, zejména dosáhnout 30 minut nepřetržitého provozu, o kterém se principálně pulznímu tokamaku zatím nemůže zdát.

Vědci konečně přišli na to, proč jsou němečtí divočáci radioaktivní. Není to kvůli Černobylu. Od havárie čtvrtého jaderného reaktoru v Černobylu uplynulo již 37 let. Ve střední Evropě jsou již stopy tehdejšího spadu téměř neměřitelné. Přesto se čas od času objeví zpráva, že v mase bavorských divočáků se našly stopy radionuklidů. Bavorští divočáci zůstávají radioaktivní i přes pokles hladiny kontaminantů u jiných druhů zvěře. (Netřeba se bát jejich maso konzumovat, z normální porce guláše z divočáka žádné nebezpečí nehrozí. Víme to jen proto, že detekční metody jsou extrémně citlivé a přesné.) Vědci nyní objevili příčinu: není to spad z Černobylu, ale lanýže kontaminované spadem z testů jaderných zbraní za studené války.