Stříbrujáři na Expu Science Asia v jordánském Ammánu (viz článek http://www.3pol.cz/cz/rubriky/studenti/1666-stribrujari-na-expo-science-asia-v-jordanskem-ammanu) úspěšně demonstrovali pokus na téma atmosférický tlak, podtlak, stavová rovnice a hoření. Rádi se o něj podělí i se čtenáři Třípólu.

Elektřinu nelze skladovat. V síti jí musí být právě tolik, kolik zákazníci v danou chvíli požadují. Nerovnováha mezi výrobou a odběrem může způsobit plošný výpadek elektřiny na menším či větším území. A je tu ještě jedno úskalí – elektřina se řídí Kirchhoffovými zákony a nikoliv obchodními kontrakty. A tak když na pobřeží severního Německa fouká vítr, přebytek elektřiny se valí propojenou přenosovou sítí i do Čech a ohrožuje stabilitu naší soustavy. Bezproudí, neboli tzv. blackout, má pro naši na elektřině zcela závislou „civilizovanou“ společnost nedozírné následky. Mnoho zemí s ním má velmi konkrétní zkušenost a u nás je jen otázkou času, kdy přetečení velkého množství elektřiny z neřiditelných severoněmeckých větrných elektráren ochromí i naší zatím velmi „statečnou“ rozvodnou síť.

Svět se dnes dohaduje, zda technologie frakování k získávání ropy a zemního plynu je darem z nebes nebo ekologickou noční můrou. Bývalý pracovník v Oak Ridge National Laboratory ve státě Tennessee, Peter Kearl, se domnívá, že čistější a ekologičtější způsob získávání paliv by mohlo místo tlakové vody a chemikálií při frakování poskytnout používání mikrovln. To ale není vše. Nová technologie by mohla přispět i ke skladování CO₂, zamezit těžbě v dosud nedotčených oblastech a dokonce vyrábět pitnou vodu. Nová technologie by mohla zajistit nový lacinější zdroj ropy a plynu.

Největší uhelná elektrárna ve Velké Británii plánuje spalovat biomasu a ukládat emise CO₂ v Severním moři. Jde o fantaskní scénář v boji proti změně klimatu: elektrárnu produkující negativní emise?

V březnu 2004 byla do vesmíru vyslána vesmírná sonda Rosetta, jejímž úkolem bylo umístit na kometu 67 P přistávací modul Philae; ten měl pomoci zjistit, odkud Země získala vodu. Jedna z teorií totiž předpokládá, že vodu na Zemi přinesly komety. Kometa je správný název, výstižnější by však byl termín „špinavá sněhová koule“ (dirty snowball). Tyto sněhové koule cestují po velkých zhruba eliptických drahách a periodicky se dostávají z vnějších oblastí solárního systému do jeho vnitřních částí.

Tento radostný výkřik zazněl v ulicích starobylého univerzitního města Cambridge v roce 1932 z úst Sira Johna Douglase Cockcrofta, když spolu s fyzikem Ernestem Thomasem Sintnem Waltonem na fluorescenčním stínítku mikroskopu zjistili přeměnu jádra lithia na dvě jádra helia.