Na téma dalšího osudu jaderných odpadů jsme si povídali s paní Ilonou Pospíškovou ze Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Paní Ilona vystudovala Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou (FJFI), obor jaderně chemické inženýrství. V současné době působí v SÚRAO jako vedoucí úseku, který se zabývá zajištěním a koordinací výzkumných, inženýrských a projektových činností potřebných pro přípravu a výstavbu hlubinného úložiště. Příkladem jsou například projekty skladů použitého jaderného paliva v Jaderné elektrárně Dukovany v Jaderné elektrárně Temelín, nebo úvodní projekt dostavby 3. a 4. bloku Jaderné elektrárny Mochovce. Co se tedy v dané oblasti chystá?

Největší hrozbu pro jaderné elektrárny nepředstavují ani teroristické útoky, ani extrémní živelné pohromy, ale stav „bezproudí“. Jak je na podobné riziko připravena Jaderná elektrárna Dukovany, která se ke svým 30 letům provozu chystá přidat dalších nejméně deset? Zajistit, aby nezůstala bez elektřiny, je jednou z podmínek, za nichž může Státní úřad pro jadernou bezpečnost prodloužení odsouhlasit.

„Grafen je monoatomární vrstva uhlíku strukturou blízká 2D vrstvě grafitu,“ píše autor článku Martin Jindra, student Střední průmyslové školy sdělovací techniky z Prahy 1 a úspěšný účastník XXII. ročníku Soutěže vědeckých a technických projektů středoškolské mládeže, jehož soutěžní projekt Grafen mu vynesl zvláštní Cenu ASM Materials Education Foundation. A Martin pokračuje: „Jde o nejpevnější známý materiál na světě podle Youngova modulu pevnosti. Podle odborných odhadů je až 200× pevnější než ocel. Atomy uhlíku jsou v grafenu uspořádány do pravidelných šestiúhelníků, které tvoří rovinnou síť. Za jeho objev vděčíme ruským výzkumníkům Andremu Geimovi a jeho kolegovi z univerzity v Manchestru Konstantinu Novoselovi, kteří materiál objevili a připravili v roce 2004 a v roce 2010 za něj dostali Nobelovu cenu. Grafen je elektricky vodivý a také propustný pro světlo. Proto se předpokládá, že nahradí oxidy india a cínu ve výrobě displejů. Tým profesora Geima také zjistil, že elektrony v grafenu mají jiné vlastnosti než v jiných běžných materiálech. Chovají se, jako by neměly téměř žádnou efektivní hmotnost a mohou se tak pohybovat téměř rychlostí světla.“

Asi čtyři kilometry od centra rumunského města Sibiu se rozkládá rozsáhlý lesní rekreační areál se skanzenem Astra. Plochou přes 200 hektarů a počtem 340 objektů pod širým nebem sestavených do 127 celků je jedním z největších skanzenů v Evropě a nejnavštěvovanějším rumunským skanzenem. Vše začalo v roce 1904, kdy v parku Astra proběhla výstava sbírky modelů vesnických technických staveb. Roku 1956 pak padlo rozhodnutí postavit v této lokalitě klasický skanzen zaměřený především na neprůmyslové stavby a tradiční výrobní technologie rumunského venkova.

Kůže nebo tkanina, která bude umět měnit své barvy podle prostředí, jako to umějí chobotnice a sépie, bude hitem pro budoucí elektronické maskovací armádní oděvy nebo pro každého, kdo se bude chtít stát neviditelným. Pomocníkem je vědcům biomimetika, obor, který zkoumá zajímavá přírodní konstrukční řešení u živých organismů a snaží se je napodobit a využít k vývoji nových vynálezů.

Jihofrancouzskou Provence proslavily voňavé fialové lány levandule i slavní impresionisté, ale v posledních letech se sem soustředí také pozornost fyziků z celého světa. Víte proč? Staví se tu totiž nejdražší výzkumné zařízení termojaderné fúze na světě. S novým ředitelem v čele tohoto ambiciózního i kontroverzního komplexu přitom dostal poněkud „usínající“ projekt nový impuls. To byla jedna z prvních informací, jíž se dostalo skupině novinářů z celého světa při květnové návštěvě místa zvaného Cadarache.