Recenze

Co mají vědci společné, je nadšení pro objevitelskou a výzkumnou práci. Jak a čím tito „dobyvatelé neznáma“ žijí? Co o vědě říkají ti, kteří v ní vynikli? Proč je svět vědy a výzkumu pro badatele tak podmanivý? Proč jsou někdy vědecké názory na totéž tak zásadně odlišné? Čeho si vědci váží, co je těší, co jim překáží, co jim vadí - dokonce natolik, aby jim to stálo za komentování? Proč přes svoji nespornou potenciální užitečnost věda nikdy nemůže být všemocným spasitelem lidské společnosti? Na to a na mnoho dalšího se snaží odpovědět nová publikace "MOUDROST VĚDY v citátech", vydaná v letošním roce pražským nakladatelstvím TRITON. Nejde o vědeckou studii, ale o jedinečný kompilát, který vznikl spontánně jako „pouze“ vedlejší výsledek dlouholeté práce známého popularizátora vědy, odborného publicisty a spisovatele Ing. Františka Houdka (1950). Tento absolvent studia radiochemie a jaderné technologie na VŠCHT v Praze, působící zprvu v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži, Encyklopedickém institutu ČSAV a v Mladé frontě DNES, je autorem stovek článků zpřístupňujících vědu a vědce včetně několika knižních titulů jako jejich autor či spoluautor (např. Bohové nepřicházejí z hvězd, Objevy a vynálezy tisíciletí, Česká věda v exilu, O duši lékaře, Vivisectio mundi – aneb povídání o věcech obyčejných i nevšedních).

„Co není jedem? Všechny látky jsou jedy, je to jen dávkou, když nějaká látka přestává být jedem.“ (Paracelsus)

Většina z asi sedmi desítek knih vydaných v  edici Galileo nakladatelství Academia je pozoruhodná nejen svým obsahem, ale také čtivým, často netradičním podáním zásadních problémů vědy, techniky a společnosti. Patří k nim i nový svazek „Jedová stopa“ (Praha 2015, 1. vyd., 264 str.), který čtenářům nabízí výlet do historie jedů, drog, léčiv i soudní medicíny. Autor publikace doc. Dr. Ing. Petr Klusoň (1965) dlouhodobě působil na University of Wales v britském Bangoru a na Imperal College v Londýně. V současné době se zabývá výzkumem v Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR, ale věnuje se také popularizaci vědy, do jejíhož rámce spadá tato knížka.

"Kokain není návykový, drahoušku, musím to vědět, beru ho už roky." Tento lehkovážný výrok z úst americké divadelní a filmové herečky, která byla postrachem holywoodských manažerů a londýnských režisérů svými finančními nároky, pitím, braním drog, hádkami a nestoudným chováním, Tallulah „Dahling“ Bankheadové, byl pro zástupy milovníků kokainu dlouhou dobu nezpochybnitelnou zárukou bezpečí. Od velkolepé premiéry kokainu během krásné Belle Epoque počátkem 19. století se toho v jeho užívání změnilo jen málo. Kontroverznímu tématu historie užívání kokainu se věnuje i publikace „Kokain – Životopis“ (Praha 2014, 8. svazek edice „Muchomůrky bílé“, 1. vyd., 208 str.), kterou z anglického originálu (2013) přeložil Michal Smolka a vydalo nakladatelství VOLVOX GLOBATOR.

„Lež prostředkem a lež cílem; i to jsou dějiny,“ napsal Karel Čapek. A G. K. Chesterton napsal: „Víra je to, co nelze dokázat, a věda to, co bude zítra vyvráceno.“ Oba citáty se váží k nově vydané netradičně pojaté publikaci „Bylo nebylo“, jejíž překlad z německého originálu „Ist das wirklich wahr?“ vydala s podtitulem „Čemu v dějinách doopravdy věřit“ společnost Tarsago Česká republika (Praha 2014, 1. vydání, 320 stran, 313. publikace řady Reader´s Digest, ISBN 978-80-7406-280-3).

„Quod erat demonstrandum“ (Q. E. D.) neboli „což mělo být dokázáno“ (C. B. D.) představuje hlavní směr úsilí matematiků a završení jejich úsilí o poskytnutí důkazů ve prospěch určité matematické teorii. Současně jde o téma nového atraktivně graficky zpracovaného knižního titulu, který čtenáře provede oblastí na hranici výtvarného umění a abstraktního myšlení. Jeho autor Burkard Polster je profesorem matematiky na australské MONASU University Clayton poblíže Melbourne. Sám o sobě uvádí, že kromě odborných publikací píše také knihy o matematice, žonglování, filmu i zavazování tkaniček.

Vyšla další kniha profesora Stewarta, díky které snad již nemůže být matematika jednodušší. Tato kniha se neobjevila najednou, ale má dlouhou a slavnou historii. Její vliv na vývoj lidské kultury byl vždy zásadní. V průběhu své evoluce až do počátku 21. století prostoupila všemi oblastmi vědecké aktivity a sehrála neocenitelnou roli v biologii, fyzice, chemii, ekonomii nebo inženýrských oborech. Na této disciplíně jsou závislé i všechny technické a technologické triumfy moderní doby. Prakticky všechno, co nyní považujeme za samozřejmost – od televize po mobilní telefony, od obřích letadel po satelitní navigační systémy v automobilech, od jaderné energetiky po lékařské vyšetřovací přístroje – spoléhá na matematické myšlenky a metody.