Zařízení EURODIF na jihu Francie, které slouží k obohacování uranu pro výrobu paliva pro jaderné elektrárny, spotřebovává mnoho energie. Tepelné výměníky produkují množství horké vody. Dá se použít k různým účelům, například vytápí 2 400 bytů v městě Pierrelatte a 42 hektarů zemědělských skleníků. Kuriozním použitím je horkovod pro krokodýlí farmu.

Rychlé reaktory využívají zcela jinou technologii než nejběžnější současné tlakovodní reaktory (např. Temelín). Tzv. rychlé neutrony totiž dokáží rozbít i jádra atomů uranu 238U a vyrobit z nich nové palivo. Proto se jim také říká množivé.

Desetitisíce tun použitého jaderného paliva čeká v nejbližším desetiletí stěhování - z meziskladů u elektráren buď definitivně pod zem nebo do dalších jaderek coby palivo. Prototypy reaktorů, v nichž se přemění v energii a současně přijdou o převážnou část radioaktivity, jsou již navrženy a chystá se výstavba zkušebních zařízení.

Jaderná elektrárna není jen mrtvá konstrukce ze železa a betonu určená k výrobě elektrické energie, ale velmi živý celek. Kromě lidí zde vegetuje spousta živých organizmů, které jsou někdy vítanými spolupracovníky, jindy působí potíže. Jejich přirozeným prostředím je především voda. Slovy klasika - voda je materiál, bez kterého není života. V elektrárně ji najdeme všude.

Na první pohled ryze odborná problematika tzv. biofilmu není tématem pouze pro odborníky, jak by se mohlo zdát. Bez ohledu na věk či pohlaví se s ním v praxi setkáváme dnes a denně. První studie zabývající se biofilmy se objevily již před asi 30 lety.