Akumulátory energie pro blízkou budoucnost. Člověk se odpradávna učí využívat energii ve svůj prospěch, neboť energie, jak říká učebnice, je schopnost konat práci (za nás). Význam má především energie nějakým způsobem akumulovaná. Rozvoj techniky denně přináší vylepšení a čas od času i nové technologie. K perspektivním trendům akumulace, které se již prosazují do komerční sféry, patří setrvačníky a superkondenzátory. Každoroční nárůst produkce okolo 10% znamená, že v některých oblastech se stávají výhodnější alternativou elektrochemických baterií.

Prázdniny jsou přede dveřmi a čekají vás dva nejkrásnější měsíce v roce, zvlášť když bude svítit slunce od rána do večera. Vzhledem k tematice našeho seriálu se podíváme, jak se u nás sluneční energie využívá.

Biomedicína ve své nejčistší podobě Kdyby to nefungovalo, nikdo by to nepoužíval. Tak se dá asi stručně shrnout léčba s pomocí larev. Drobní živočichové, pěstovaní ve zvláštním klinicky čistém chovu, jsou těmi nejlepšími doktory na světě, když jde o potřebu vyčistit rány. Jejich jemná kusadla přesně odhadnou, které části masa a kůže jsou už napadené rozkladem a kde se nachází zdravá tkáň.

Světová výroba solárních fotovoltaických (PV) panelů roste v posledních letech vysokým tempem a v roce 2005 už překročila hodnotu 1 GWp celkového nominálního výkonu.

Náš svět je plný příruček a návodů. Od technických přes společenské až po takové, které slibují změny naší osobnosti. Pryč jsou doby, kdy jsme si nechávali radit od našich rodičů a prarodičů či kdy se pokoušeli učit z vlastní zkušenosti – dnes stačí jen sáhnout po správném návodu na šťastný život a všechno půjde jako po másle. Není ovšem návod jako návod – některé píší kvalifikovaní odborníci, jiné nadšení amatéři a další ziskuchtiví podvodníci. A zatímco u pěstování pelargonií je celkem snadné poznat, do jaké kategorie příručka náleží, u různých „psychologických“ dílek se často ani znalci neshodnou na jejich zařazení. A přitom následky jejich působení často pocítí až příští generace...

Na západním pobřeží Turecka najdeme dodnes zříceniny významného centra antické vzdělanosti – města Milétu. Kolem roku 624 př. n. l. se v něm narodil matematik Tháles (kdo by neznal Tháletovu větu) a působil zde i filozof Leukippos, který stál u zrodu představy o atomech. Jeho žák a pokračovatel Démokritos (asi 460–370 př. n. l.) pocházel z řeckých Abdér. K pojmu atom dospěl logickou úvahou: kdybychom dělili nějaké těleso donekonečna, vzniklo by nic. Pokud bychom chtěli z ničeho toto těleso opět sestavit, nepodařilo by se to. Z toho Démokritos udělal závěr, že všechna tělesa jsou složena z drobounkých a dále nedělitelných částic – atomů, jejichž trvání je věčné. Z atomů se měla dokonce skládat i lidská duše. Podle Démokrita je základem světa prázdnota a atomy: Barva je jen zdání, zdání je i sladkost, zdání je i hořkost, skutečnost jsou jen atomy a prázdnota.