Řešením dodávky energie na příští tři miliardy let je využívání energie dodávané Sluncem. Průměrná hustota výkonu, dopadajícího na povrch Země, je díky její rotaci a vlivům jejího plynného obalu průměrně přibližně 100 W/m2. Z toho vyplývá, že kolektory této energie musí být velké. Pokud se používají kolektory umělé, jako sluneční články, termální kolektory, zrcadla a reflektory, jsou jejich ceny vysoké. Přirozené kolektory, jako vodní plochy (odpar a hydroelektrárny), plochy s různou absorpcí slunečního záření (vítr a větrné elektrárny), lesy a jiné energetické plodiny, jsou pro životní prostředí příjemnější, ale energie jimi dodávaná nestačí na pokrytí základní spotřeby.

Určitě jste již někdy v televizi viděli animované záběry krajiny, ať už reálné (například během zpráv o počasí), nebo virtuální ve sci-fi příbězích. Není tomu tak dlouho, co se na populárním serveru GOOGLE objevila sekce EARTH, umožňující prohlédnout si na satelitních snímcích jakékoliv místo na zeměkouli.

Uprostřed jizerskohorské obce Desná trůní pár metrů od potoka slušně velký balvan: cca metr a půl krát metr a půl. Desetitisíce let se povaloval někde nahoře v lesích údolí potoka Bílá Desná: cesta na současné místo mu ale trvala sotva pár minut a člověk při tom nemusel ani hnout prstem. Zázrak se tu ovšem nekonal – bohužel. Deska na onom kameni nabádá i vysvětluje: „Poutníče – postůj! Dne 18. září 1916 protrhla se hráz údolní přehrady. Rozpoutané živly proměnily naše chudé ale krásné údolí v sutiny. 62 obětí na životech, 33 zničených a 69 poškozených domů, 307 osob bez přístřeší. Tento balvan, vlnami připlavený, jest svědkem onoho soudného dne.“

Před koncem roku vám jistě neunikly zprávy o sněhové kalamitě. Možná jste i vy patřili k obyvatelům nedobrovolně ponořeným do tmy. Určitě jste nadávali na „ty energetiky, co to zase dělají, jak to, že to hned neopraví...“ a tím „hned“ jste mysleli tak maximálně třicet vteřin...

Už z dálky je slyšet smích a povyk, louka je rozježděná desítkami pneumatik, každou chvíli někde zapípá esemeska, nad vším se vznáší štěkot psů a křik batolat. I tak mohou vypadat závody orientačního běhu, za nimiž vyráží do přírody víkend co víkend stovky lidí. Jenže ten, kdo by v původně vojenské disciplíně hledal únik před počítači, bude zklamán, neboť křemíkové čipy už dorazily i sem. A jak je jejich dobrým zvykem, zcela nové teritorium pohltily. Bez nich by to prý už nešlo, lidé si totiž zvykli na rychlost a přesnost.