Sci-fi

Za sto let vývoje nanotechnologií urazila věda a technika docela dlouhý kus cesty. Zpočátku však byly naděje kladené do tohoto oboru silně přehnané.

Kdysi dávno kartografové poctivě zakreslili na mapy svůj dům, cesty, které od něj vedly, a nějakou tu řeku nebo horu, okolo nichž prošli. Zbytek mapy nechali prázdný a aby dali najevo, že se už dost nadřeli, připojili nápis HIC SUNT LEONES – zde jsou lvi. Kdo by také chtěl být kvůli troše barvy na papíru sežrán?

Informace o porodu prvního klonovaného dítěte, která se tak trochu symbolicky objevila mezi letošními svátky, opět oživila všeobecný zájem lidí o tuto metodu replikace živých organizmů. Autoři sci-fi toto téma vnímali jako zajímavé a důležité už dávno - a tak máme k dispozici docela slušnou zásobu prací na toto téma od dramat přes humoristické příběhy až po anekdoty a hříčky. Shrňme si maličko, co se o klonování říká.

Když se těch starších zeptáte na obsahy verneovek, zajásají a oči jim zvlhnou. Ti mladší si zase neustále dokola pouštějí kazety se svými oblíbenými filmy - STAR WARS, 2001: VESMÍRNÁ ODYSEA, FLASH GORDON, SPACEBALLS, VETŘELEC, TERMINÁTOR...

Kdysi dávno jsem se dopustil mladické nerozvážnosti. Vzal jsem si k ruce několik svých oblíbených sci-fi knížek a vypsal vynálezy, které byly předpověděny a které se nakonec staly realitou. Nebylo jich málo...

Jak je možné, že se čtenářský vkus dokáže pohybovat mezi tak zdánlivě odlišnými autory a díly? A proč v současné době technicky orientovaná literatura SF je na špičkách čtenářských žebříčků nahrazena literaturou fantasy, která techniku programově ignoruje?