Rubriky

Nejnovějším tématem ediční řady pražského nakladatelství Slovart „50 myšlenek, které musíte znát" je fyzika. Autorka Joanne Bakerová nazvala své pojednání FYZIKA – 50 myšlenek, které musíte znát. Svazek přináší čtenářům pět desítek jasně a srozumitelně formulovaných úvah o dějinách fyzikálních objevů, o významu a principech fyzikálních zákonů a teorií, které vysvětlují nejen chování, ale i samotnou existenci našeho vesmíru.

Když položíte svým známým otázku, kterého vědce znají, drtivá většina dotázaných nejspíše okamžitě vyhrkne jméno nositele Nobelovy ceny, filozofa a humanisty Alberta Einsteina. Tento německo-americký fyzik židovského původu, tvůrce speciální teorie relativity (1905), myšlenky kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a především obecné teorie relativity (1915), je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. V čem spočívala jeho genialita? V jeho mimořádném mozku? Jak prohlásil Michel de Montaigne, francouzský renezanční myslitel, esejista a skeptik: „Mozek dobře uspořádaný je lepší než mozek hodně napěchovaný."

První krok ke změně z rančerského volného života a jeho kočovné kultury v Severní Americe k uzavřeným hranicím znamenal obyčejný drát. Byl však málo efektivní a dobytek jej snadno prorazil. Počátky pokusů vyrobit něco podobného ostnatému drátu spadají do roku 1867, kdy si Lucien B. Smith ze státu Ohio nechal patentovat svoje řešení.

Někdy pro stromy nevidíme les. Obrovská čísla přesahují naše chápání. Je těžké si představit milion, o miliardě vůbec nemluvě. Omezit věci co do rozměrů, učinit skutečnějšími a bezprostřednějšími pomáhá jejich převedení na srozumitelná čísla. V roce 1990 se poprvé objevil návrh na symbolické zobrazení stavu světa, o dva roky později prezentovaný na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru: celá lidská populace je zmenšena tak, že tvoří jedinou globální vesnici o 100 lidech, jejichž skupiny podle různých hledisek však zůstávají v poměru podle reálného světa. Jak by taková vesnice vypadala? Žilo by v ní 60 lidí z Asie, 14 Afričanů, 13 lidí z obou Amerik, 12 Evropanů a 1 Australan či Novozélanďan. Bělochů by bylo 30. Pouhých 5 lidí by vlastnilo 32 % veškerého majetku a všech pět by bylo ze Spojených států. Z celé stovky všech vesničanů by 80 mělo podprůměrnou životní úroveň, 34 by neumělo číst, 50 by trpělo podvýživou, jen 7 by vlastnilo počítač a jen jeden by měl vysokoškolské vzdělání. Divná vesnice, že?

Od období průmyslové revoluce v 18. a 19. století se datuje nová etapa vývoje matematiky a fyziky, kdy se předmětem zkoumání stávají abstraktní kvantitativní vztahy a geometrické objekty, které čekaly – a mnohé čekají dodnes – na své praktické uplatnění. Do tohoto nového světa patřila na počátku minulého století i osobnost dnes již téměř neznámá: Rakouský fyzik a matematik Paul Ehrenfest. Albert Einstein o něm prohlásil, že byl nejlepším učitelem, kterého v průběhu svého života poznal.

„Století páry" přineslo nepřeberné množství vynálezů, mezi kterými významné místo zaujímají parní turbíny. V 80. letech předminulého století v oboru parních turbín vynikli zejména dva erudovaní technici: Švéd Gustaf de Laval a Angličan Charles Algernon Parsons. Později k nim přibude ještě jedno jméno – Slovák Aurel Stodola, zakladatel teorie a konstruování parních a plynových turbín.