Rubriky

Evropané přestavují pestrou směsici obyvatel. Podle nových výzkumů založených na analýzách DNA pocházejí moderní Evropané ze tří separovaných populací, které v různých dobách migrovaly na kontinent z různých směrů a vzájemně se křížily. Pokud se tato teorie potvrdí, pak muž z lokality Kostěnki v jižním Rusku patřil mezi nejstarší z těchto populací, což byli lovci-sběrači, přicházející z dnešního Středního východu asi před 40 000 lety. Tento muž z doby před 37 000 lety má nejstarší evropskou sekvenční DNA.

Od roku 2010 je nástupcem populárního Fyzikálního týdne, takže se jedná už o 17. ročník. Je určen pro studenty středních škol. Proběhne od 14. do 18. 6. 2015 na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Přihlašovat se můžete již nyní na stránce http://tydenvedy.fjfi.cvut.cz.

Jedenáctý ročník mezinárodní studentské soutěže EXPEDICE MARS skončil v druhé polovině února 2015 finálovým programem deseti nejlepších českých a slovenských studentů, kteří úspěšně prošli téměř celým rokem plným úkolů, výcviku a získávání znalostí z kosmonautiky, astronomie, fyziky a dalších moderních vědních oborů. Již za pár dnů, ve výroční den letu prvního člověka do vesmíru, v neděli 12. dubna 2015, odstartuje EXPEDICE MARS 2015. Další mladí zájemci o vědu a techniku z České i Slovenské republiky ve věku 13 až 18 let se opět mohou přihlásit do konkurzu na novou posádku, která "poletí na Mars".

Oslo, Bergen, Trondheim, Tromso, Bodo, Narvik – to vše jsou tradiční zastávky při cestě do Norska. Stejně jako národní parky Jotunheimen, Romsdal, planina Hardangervidda, fjordy, souostroví Lofoty či Vesteraly. A samozřejmě i Nordkap – cípek země, navštěvovaný tisíci turisty jako nejsevernější bod evropské pevniny (i když ten opravdu nejsevernější leží sice nedaleko, ale přece jen ještě severněji). Stavanger, město na pobřeží Severního moře 140 km jižně od Bergenu, do norských pozoruhodností sice nepatří, je však zpravidla východiskem pro ty, kteří míří za jedním z přírodních unikátů země fjordů, za skaliskem Preikestlolen čnícím  600 m nad hladinou fjordu nedaleko Stavangeru. Města, kterým protéká řeka ropy.

Plánovaná doba provozu většiny jaderných elektráren ve světě byla při jejich výstavbě stanovena na 30 až 40 let. Mnoho z nich ale bude ve skutečnosti v provozu mnohem déle, některé až po dvojnásobek původně plánované doby. Celosvětově „frčí“ projekty LTO (Long Term Operation), což znamená dlouhodobý provoz.

Zatímco v Německu eskalují problémy kolem budoucích úložišť jaderného odpadu, ve Frauenhoferově institutu chemických technologií (ICT) ve Pfinztalu už dnes vážně uvažují o tom, že i větrné elektrárny, kterých bylo ke konci roku 2014 jen na pevnině 24 867, se po odstávce stanou využitelným odpadem. A rozhodně nikoli zanedbatelným. Jen z rotorových lopatek větrníků se podle ICT do roku 2027 v Německu zvýší hmotnost odpadu na 30 000 tun ročně a postupně se dosáhne až 40 000 tun. Nová energetická technologie se tak zřejmě stane základem pro lukrativní recyklační trh.