Rubriky

Otázky „Jak velké nebezpečí hrozí občanům od jaderné elektrárny?“, nebo „Mám se bát spadu z Fukušimy?“ slyšíme v našich médiích každou chvíli. Ale o tom, že existuje i přírodní radioaktivita, kterou má doma každý z nás, se už tolik nemluví. Ani o tom, že někteří naši spoluobčané dostávají největší „dávky“ ve vlastní ložnici. „Je smutné, že spousta lidí ani neví, že největší podíl ozáření ionizujícím zářením získáváme z přírody, z přírodního plynu radonu,“ napsal na úvodu svého článku pro 3pól finalista celostátní soutěže Expo Science Amavet 2013, soutěže vědecko-technických projektů středoškoláků pořádané Skupinou ČEZ, Ondřej Vodehnal. Spolu s Janem Kujanem se věnuje projektu „Radonový průzkum školských zařízení Pardubického kraje“.

Dánsko, i když samo jadernou energetiku neprovozuje, se může vbrzku stát jedním z největších světových exportérů uranu. Grónsko, autonomní součást Dánského království, požádalo parlament o souhlas s těžbou v Kvanefjeldu, jednom z největších uranových ložisek na světě. Uran je tam vedlejším produktem při těžbě dalších drahých a vzácných kovů, nezbytných mj. v současném elektrotechnickém průmyslu.

Historický model posledních 12 000 let upozorňuje na to, že ačkoliv jsou lidé přizpůsobiví, náš druh je zcela vydán na milost a nemilost klimatu. Homo sapiens se vyvinul v Africe asi před 200 000 lety, ale opustil tento kontinent až před 70 000 lety. Teprve potom začal náš předek kolonizovat Evropu, Asii, Australasii a nakonec obě Ameriky. Vzniká otázka, proč naši předkové zůstávali tak dlouho v Africe a co je nakonec přimělo ke stěhování.

První krok ke změně z rančerského volného života a jeho kočovné kultury v Severní Americe k uzavřeným hranicím znamenal obyčejný drát. Byl však málo efektivní a dobytek jej snadno prorazil. Počátky pokusů vyrobit něco podobného ostnatému drátu spadají do roku 1867, kdy si Lucien B. Smith ze státu Ohio nechal patentovat svoje řešení.

Někdy pro stromy nevidíme les. Obrovská čísla přesahují naše chápání. Je těžké si představit milion, o miliardě vůbec nemluvě. Omezit věci co do rozměrů, učinit skutečnějšími a bezprostřednějšími pomáhá jejich převedení na srozumitelná čísla. V roce 1990 se poprvé objevil návrh na symbolické zobrazení stavu světa, o dva roky později prezentovaný na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru: celá lidská populace je zmenšena tak, že tvoří jedinou globální vesnici o 100 lidech, jejichž skupiny podle různých hledisek však zůstávají v poměru podle reálného světa. Jak by taková vesnice vypadala? Žilo by v ní 60 lidí z Asie, 14 Afričanů, 13 lidí z obou Amerik, 12 Evropanů a 1 Australan či Novozélanďan. Bělochů by bylo 30. Pouhých 5 lidí by vlastnilo 32 % veškerého majetku a všech pět by bylo ze Spojených států. Z celé stovky všech vesničanů by 80 mělo podprůměrnou životní úroveň, 34 by neumělo číst, 50 by trpělo podvýživou, jen 7 by vlastnilo počítač a jen jeden by měl vysokoškolské vzdělání. Divná vesnice, že?

Všichni jsme asi někdy zaslechli hádanku: „Co je těžší, kilo peří, nebo kilo železa?“ a také jsme (snad také všichni) odpověděli, že obě stejně, protože kilogram jakékoliv látky váží stále kilogram. Pokusme se ale ukázat, že tato otázka nemá tak jednoduché řešení a lze na ni odpovědět několika způsoby. Pomůže nám simulace, vytvořená v programu Algodoo.