Vědci na univerzitě v holandském Wageningenu rozhodně nezahálejí, byť jejich podivná záliba v mokřadech a slaniscích dosud v médiích nenacházela výraznější odezvu. Výsledkem jejich snažení je objev netradičního zdroje čisté energie, atraktivního svou snadnou dostupností. Na scénu přicházejí mikrobiální palivové články (Plant‑Microbial Fuel Cell, PMFC).

Podle údajů Mezinárodní agentury po atomovou energii (MAAE) bylo od začátku éry jaderné energetiky z provozu trvale odstaveno 138 komerčních jaderných reaktorů a v následující dekádě čeká stejný osud dalších minimálně 80 reaktorů. Protože proces dlouhodobého zabezpečení jaderné elektrárny může trvat i déle, než je její provozní životnost, bylo zatím ve světě zcela demontováno jen 17 reaktorů. Je tomu tak proto, že tento proces je obtížný, časově náročný a nákladný. Problém by mohla řešit zcela nová koncepce výstavby superreaktorů s životností, která se z dnešních několika desítek let zvyšuje na sto i více let. Koncepci popisuje Mike Burke, ředitel výzkumu v Nuclear Advanced Manufacturing Research Centre (NAMRC) na univerzitě v Manchesteru.

Ve Francii začala výstavba ITER – největšího fúzního experimentálního reaktoru na světě. Na dně obrovského vápencového dolu v jižní Francii se objevily stovky betonových bloků o výšce dospělého člověka, které se paprskovitě šíří všemi směry od centrálního bodu. Půjde‑li vše dobře, pak nad nimi vyroste experimentální fúzní zařízení, které bude na Zemi napodobovat Slunce. Bude však desetkrát teplejší než to, které udržuje život na naší planetě.

Zařazení havárie jaderné elektrárny Fukušima po ničivé vlně cunami do stejné stupnice závažnosti, ve které je havárie v Černobylu, mate veřejnost a vzbuzuje dojem, že následky musejí být stejné. Každý, kdo v Japonsku v příštích čtyřiceti letech onemocní rakovinou, bude bezpochyby svalovat vinu za své neštěstí na Fukušimu Dai‑iči. A bude tomu tak zřejmě i v případě mnoha jiných nemocí, infarktem počínaje a krvácením z nosu konče, jak tomu bylo i po havárii v Černobylské jaderné elektrárně v roce 1986. Je to pochopitelné, ale není to podložené.

USA plýtvá potravinami. Problém je o to závažnější, že tím obyvatelé Spojených států přicházejí o energii. Přitom dnes již není žádným tajemstvím, že uspokojování světové poptávky po energii bude brzy velmi obtížné. Hlavní pozornost se zatím zaměřuje na vyhledávání ropy v oblastech, které jsou obtížně dostupné, na získávání alternativní ropy z dehtových písků a na zvyšování energetické účinnosti. Přitom se přehlíží jednodušší cesta: ušetřit velké množství energie zamezením obrovského plýtvání potravinami. Tento způsob by byl rychlejší než jiné metody zabezpečování energie a přitom by bylo možné ještě ušetřit peníze a snižovat uhlíkové emise.

Budou urychlovače částic schopné spalovat vysoce aktivní odpad a současně vyrábět elektřinu? Splní se sen jaderné alchymie? Bude nezbytné ukládat jaderný odpad?