Orlická vodní elektrárna oslavila krásné kulatiny – 50 let od dosažení plného výkonu 364 MW a také 50 let od definitivního dokončení hráze, přestože různé drobné úpravy pokračovaly až do roku 1966. Na výročí elektrárny jsme nezapomněli již na sklonku loňského roku (viz http://www.3pol.cz/cz/rubriky/obnovitelne-zdroje/999-pulstoleti-vodni-elektrarny-orlik), nyní se k němu vracíme podrobněji. Elektrárna si to jistě zaslouží. Ostatně, i když její vybudování nebylo v 50. letech jednoduché, povedlo se více než dobře. Přesvědčit se o tom můžete na vlastní kůži při exkurzi. Díky dochovaným materiálům jsme se trochu ohlédli i do „drsných“ let padesátých.

Radioaktivita je přirozenou součástí přírody. Můžeme ji snadno měřit, samozřejmě především pokud máme detektor. A pokud ho nemáme, nezoufejme, je tu horká novinka – vzdálená laboratoř pro pokusy s radioaktivitou. Může je provádět kdokoliv z libovolného počítače na internetu. Připojte se!

Výkonem 15 000 kWh by stacionární dieselový motor v areálu elektrárny DONG v dánském hlavním městě Kodaň mohl pohánět 200 běžných osobních aut střední třídy, s objemem motoru 1,6 litru a výkonem 75 kW. Neméně impozantní je porovnání hmotnosti celého stroje: činí 1400 tun. To odpovídá hmotnosti 280 slonů nebo 1120 osobních aut Volkswagen Passat. Kdyby osobní auto ujelo za dobu své životnosti 300 000 km, potřebovalo by na to asi 6 000 hodin chodu motoru. Kodaňský Goliáš mezi stacionárními dieselovými motory už má „najeto“ 75 000 hodin provozu.

Tunely známe různé… Aniž bychom zabíhali do podrobností, ten vídeňský se ode všech na světě podstatně liší. Pod názvem Rail Tec Arsenal se totiž skrývá technologicky vyspělé zařízení s plným oficiálním jménem klimatický aerodynamický kanál. Ve Vídni slouží k testování nejrůznějších technických zařízení – od kolejových vozidel až po rotory větrných elektráren nebo transformátory. Úspěšně jím „projel“ např. i nový elektrický jednopodlažní vlak RegioPanter, vyráběný v plzeňské Škodě Transportation, který právě plní své homologační „kolečko“. Abychom byli přesní – ve Vídni mají čtyři testovací tunely, ve dvou z nich může mrznout, až to praští.

Uvnitř kontejnmentů a reaktorových hal jaderných elektráren se umisťují tzv. rekombinátory vodíku. Jsou připraveny zafungovat v případě, že by se v ovzduší objevil plynný vodík – ten totiž v kombinaci se vzduchem vytváří třaskavou směs. Rekombinátory vodík „vychytají“ a podstatně tak snižují nebezpečí exploze uvnitř jaderného zařízení v případě hrozící havarijní události.

Příští doba ledová by správně měla nastat do 1500 let. Díky vysokým emisím oxidu uhličitého (CO₂) se tak ale nestane a další doba ledová se odsouvá. Tvrdí to tým vědců, jehož zjištění zveřejnil vědecký časopis Nature Geoscience.