Bez zařazení

Britská firma Intelesant specializující se na digitalizovanou zdravotní péči vyvinula systém Howz, který je přímo propojen s elektroměry. Jeho účelem je sledovat, která zařízení jsou v provozu a jak dlouho plní ten který účel. Systém také shromažďuje údaje z monitorů, které sledují světlo a teplotu a rovněž údaje ze senzorů kontrolujících dveře či okna, zda jsou otevřené nebo zavřené, apod. Během několika dnů se tento systém seznámí s denním režimem lidí žijících v domě a naučí se sledovat odchylky. Jestliže systém detekuje něco neobvyklého, například, že někdo nechá zapnutá elektrická kamna mnohem déle, než je obvyklé, vyšle upozornění na telefon určené osobě, aby věděla, že se doma děje něco nesprávného.

Říká se, že alespoň část budoucí dopravy se bude zakládat na magnetické levitaci. Není to sci-fi, takové vlaky již jezdí. Také se říká, že jde o sice nejrychlejší, ale nejdražší způsob dopravy. Není to pravda. Projížďka šanghajským maglevem z města na letiště Pudong a zpět je levnější než cesta francouzským Rhonexpressem spojujícím Lyon s letištěm Saint Exupéry. A maglev umí až 430 km/h, zatímco Rhonexpress se plouží jen stovkou. Pojďme se poučit do Informačního centra maglevu přímo v Šanghaji. Vlak i dráhu postavila německá firma Siemens.

Kulky z palných zbraní jsou nebezpečné pro život i pro životní prostředí. Nejen na bojištích, ale hlavně na střelnicích a v armádních výcvikových prostorech po celém světě zůstávají tuny olova a dalších kovů a chemikálií z nábojnic, střel a granátů. Účinný způsob, jak je odstranit a zabránit kontaminaci půdy a vod, zatím neexistoval. Americké ministerstvo obrany by s tím chtělo něco udělat.

Australský vynálezce David Mayman vzlétl z paluby lodi plující kolem sochy Svobody. Vylétl do vzduchu s pomocí „tryskového ruksaku“ (jet-pack), obletěl sochu a potom zase jemně přistál na lodi. Použil dvě turbíny poháněné leteckým palivem uvnitř batohu. Firma Jetpack Aviation není jediná, která podobné „osobní letecké zařízení“ vyvíjí. Na rozdíl od jiných se ale soustřeďuje zejména na to, aby se tryskový ruksak mohl stát obecně použitelným, tedy aby zařízení bylo dostatečně malé, mohlo se snadno ručně přenášet, mělo palivo, které obsahuje dostatek energie pro potřebný let, a aby bylo dostatečně spolehlivé.

Víte, že se naše planeta hemží malými špiony? Podmořské mikrofony, satelity, infračervené kamery a detektory poslouchají, sledují, čichají... Jsou to nástroje mezinárodního systému nazvaného Organizace smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty Organisation – CTBTO) založené před 20 lety. Dne 10. září 1996 byla na Valném shromáždění OSN v New Yorku přijata Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty – CTBT), 24. září 1996 ji podepsalo celkem 71 států včetně pěti „jaderných“ a 17. března 1997 začal ve Vídni pracovat Prozatímní technický sekretariát.

Vědci v současné době zkoumají netradiční způsob, jak omezit zvyšování hladiny moří a tím odvrátit možné zaplavování velkých měst a migraci milionů lidí. Je jím dodatečné přečerpávání oceánské vody na antarktický ledový pokryv, kde by se tak vytvářela slaná hora sněhu a ledu. Jde o extrémní myšlenku, ale kolektivní znalosti v boji proti globálnímu oteplování selhávají; lidstvo se tak nachází v období, kdy je třeba zabývat se i podobnými „exotickými“ náměty.