Známe je všichni – lehká letadélka bzučící za pěkného počasí nad loukami a nad hlavami nadšených leteckých modelářů. Jejich elektrický pohon dnes už málokoho překvapí. Viděli jsme i snímky Solar One nebo Solar Impulse s dlouhatánskými křídly pokrytými solárními články. Na berlínské letecké show koncem letošního května však nad hlavami užaslých diváků kroužil stoprocentně elektrický pilotovaný letoun.

Transformátor je elektrický stroj, který mění velikost střídavého napětí. Pracuje na principu elektromagnetické indukce a nemá pohyblivé součásti. Provozem transformátoru dochází v závislosti na jeho zatížení ke ztrátám elektrického výkonu. Hospodárný provoz transformátorů přispívá k hospodárnosti celé elektrizační soustavy. Jaký transformátor tedy zvolit?

K povrchovým úpravám různých substrátů se již mnoho let používají tenké vrstvy. Na řezné nástroje (vrtáky, frézky, pilky) se například nanášejí velmi tvrdé vrstvy TiN_x, TiAlN_x a C‑diamant, což až několikanásobně prodlužuje jejich život a zrychluje výrobu. Optické vrstvy se používají např. k antireflexnímu pokrytí čoček, na interferenční filtry a k nanesení reflexních vrstev na zrcadla. Kovovými vrstvami (Al, Au, Cu) se tvoří třeba kontakty na polovodičích.

Každá země, která má ve svém energetickém mixu jadernou elektrárnu, zodpovídá za likvidaci jaderných odpadů z jejího provozu. V České republice se zatím použité jaderné palivo z Temelína a Dukovan považuje za druhotnou surovinu a skladuje se v areálech elektráren. Pokud se ale nebude v budoucnu přepracovávat nebo jinak využívat, bude prohlášeno za odpad a bude třeba jej trvale uložit. Řešení úkolu najít místo pro takové trvalé úložiště se věnuje Státní organizace SÚRAO (Správa úložišť radioaktivních odpadů).

Borovice kleč (Pinus mugo) rostoucí v nejvyšším českém pohoří, v Krkonoších, patří ke světovým unikátům. Na česko-polském pomezí se zde jedná o vůbec nejsevernější světové rozšíření tohoto druhu. Krkonoše jsou, coby ostrůvek arkto-alpinské tundry ve střední Evropě, domovem kosodřeviny nejméně po celý holocén (posledních 11 700 let), během něhož musely porosty opakovaně úspěšně čelit dramatickým změnám klimatických podmínek. Jak se jim podařilo vypořádat se s neméně dramatickými koncentracemi síry v atmosféře, na to odpověděl tým pod vedením profesora Stanislava Vacka z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze.

Konec civilizace může mít různé podoby. Ve světě, který popsal Paolo Bacigalupi v románu Dívka na klíček, zřejmě během okamžiku zmizela veškerá ropa a nepřipravený svět se propadl do chaosu. Zkázu pak dokonaly hamounské kapitalistické kalorifirmy, které za pomoci geneticky zkonstruovaných chorob zlikvidovaly snad všechny poživatelné rostliny kromě svých vlastních, vhodně modifikovaných. Z katastrof se vzpamatovávající lidé pak nemají nic než hlad a sílu lidských nebo zvířecích končetin jako skoro jediný zdroj energie, zatímco se jejich bídě zpoza oceánu chechtají korporace se svým obilným monopolem. Jak by to ale vypadalo doopravdy?