Reportáže, cestování

Na západním pobřeží Turecka najdeme dodnes zříceniny významného centra antické vzdělanosti – města Milétu. Kolem roku 624 př. n. l. se v něm narodil matematik Tháles (kdo by neznal Tháletovu větu) a působil zde i filozof Leukippos, který stál u zrodu představy o atomech. Jeho žák a pokračovatel Démokritos (asi 460–370 př. n. l.) pocházel z řeckých Abdér. K pojmu atom dospěl logickou úvahou: kdybychom dělili nějaké těleso donekonečna, vzniklo by nic. Pokud bychom chtěli z ničeho toto těleso opět sestavit, nepodařilo by se to. Z toho Démokritos udělal závěr, že všechna tělesa jsou složena z drobounkých a dále nedělitelných částic – atomů, jejichž trvání je věčné. Z atomů se měla dokonce skládat i lidská duše. Podle Démokrita je základem světa prázdnota a atomy: Barva je jen zdání, zdání je i sladkost, zdání je i hořkost, skutečnost jsou jen atomy a prázdnota.

Slunce, moře – to láká většinu lidí v létě. Modravé hlubiny a divukrásné barvy – to láká amatérské potápěče. Zévy, krabi, žraločí zuby – to už je adrenalín. O tom a také překvapivě o něčem úplně jiném jsme si povídali s Pavlem Šimákem, personalistou z temelínské elektrárny, potápěčem a fotografem.

Letos je tomu právě 80 let od znovuuvedení do provozu královéhradecké vodní elektrárny po velké rekonstrukci. Sama elektrárna ale již brzy bude slavit 100 let. Stále spolehlivě funguje.

Uprostřed jizerskohorské obce Desná trůní pár metrů od potoka slušně velký balvan: cca metr a půl krát metr a půl. Desetitisíce let se povaloval někde nahoře v lesích údolí potoka Bílá Desná: cesta na současné místo mu ale trvala sotva pár minut a člověk při tom nemusel ani hnout prstem. Zázrak se tu ovšem nekonal – bohužel. Deska na onom kameni nabádá i vysvětluje: „Poutníče – postůj! Dne 18. září 1916 protrhla se hráz údolní přehrady. Rozpoutané živly proměnily naše chudé ale krásné údolí v sutiny. 62 obětí na životech, 33 zničených a 69 poškozených domů, 307 osob bez přístřeší. Tento balvan, vlnami připlavený, jest svědkem onoho soudného dne.“

Před koncem roku vám jistě neunikly zprávy o sněhové kalamitě. Možná jste i vy patřili k obyvatelům nedobrovolně ponořeným do tmy. Určitě jste nadávali na „ty energetiky, co to zase dělají, jak to, že to hned neopraví...“ a tím „hned“ jste mysleli tak maximálně třicet vteřin...

Už z dálky je slyšet smích a povyk, louka je rozježděná desítkami pneumatik, každou chvíli někde zapípá esemeska, nad vším se vznáší štěkot psů a křik batolat. I tak mohou vypadat závody orientačního běhu, za nimiž vyráží do přírody víkend co víkend stovky lidí. Jenže ten, kdo by v původně vojenské disciplíně hledal únik před počítači, bude zklamán, neboť křemíkové čipy už dorazily i sem. A jak je jejich dobrým zvykem, zcela nové teritorium pohltily. Bez nich by to prý už nešlo, lidé si totiž zvykli na rychlost a přesnost.