Křemík je druhým nejrozšířenějším prvkem na Zemi. Bez křemíku bychom se obešli asi těžko. Čipy, k jejichž výrobě se používá, jsou součástí mnoha elektronických zařízení – počínaje chytrými telefony a kardiostimulátory konče. Velká množství křemíku spotřebuje průmysl vyrábějící fotovoltaické články, které přeměňují sluneční záření na elektřinu. Na křemíku nám však vadí skutečnost, že jeho atomová struktura omezuje jeho schopnosti vést elektřinu a zpomaluje provozní rychlosti počítačů a účinnost slunečních panelů. Pokud elektronická zařízení mají fungovat rychleji, levněji a kompaktněji v rozsahu, který se od nich očekává, je třeba za křemík najít vhodnou náhradu. V průběhu let se navrhovaly různé prvky a sloučeniny. Dnes se ale ukazuje, že se řešení může najít v křemíku samotném – obyčejný křemík, modifikovaný a doplněný o určité schopnosti, by mohl "nahradit sebe sama".

Hluboko pod povrchem naší planety proudí roztavené železo, jehož teplota se blíží teplotě na povrchu Slunce. Proud je široký asi 420 km a nachází se 3 000 km pod Severní Amerikou a Ruskem. Po roce 2000 se jeho rychlost ztrojnásobila a nyní cirkuluje západním směrem rychlostí 40 až 45 km za rok. Ve srovnání s typickou rychlostí tavenin ve vnějším jádru je to třikrát více. Nikdo zatím neví, proč se zrychluje. Má se ale za to, že jde o přírodní jev, který nám pomůže pochopit vytváření zemského magnetického pole, mj. chránícího Zemi před slunečním větrem. Objev železného proudu je dalším důležitým krokem, abychom pochopili, jak funguje vnitřní část naší planety. K objevu přispěly tři satelity „Swarm“, které v roce 2013 vypustila European Space Agency.

Radiové vlny dokážou leccos – ty, o kterých je tento článek, dokážou zahřívat plazma v budoucím tokamaku ITER. A protože to bude „velká práce“, potřebují na to samostatnou budovu. Ocelová konstrukce, která vyrostla proti severovýchodní straně Montážní haly na staveništi ve francouzském Cadarache, je připravena pro velkou „Budovu vysokofrekvenčního ohřevu“. Bude doslova napěchovaná zdroji vysokofrekvenční elektrické energie a měniči, které budou dodávat 40 MW ohřevového výkonu do plazmatu tokamaku ITER. Napodobit Slunce na Zemi nebude jednoduché.

Víte, že se naše planeta hemží malými špiony? Podmořské mikrofony, satelity, infračervené kamery a detektory poslouchají, sledují, čichají... Jsou to nástroje mezinárodního systému nazvaného Organizace smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty Organisation – CTBTO) založené před 20 lety. Dne 10. září 1996 byla na Valném shromáždění OSN v New Yorku přijata Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty – CTBT), 24. září 1996 ji podepsalo celkem 71 států včetně pěti „jaderných“ a 17. března 1997 začal ve Vídni pracovat Prozatímní technický sekretariát.

Programy pro studenty, mladé vědce a ostatní zájemce o kosmonautiku nabízí Centrum studentských aktivit České kosmické kanceláře. Jejich přehled najdete na adrese http://kosmoprednasky.webnode.cz. Zde uvádíme některé z nich.

Internetem koluje mnoho lákavých návodů na zhotovení zábavné fyzikální hračky, dramaticky demonstrující přeměnu potenciální energie na kinetickou. Stačí zadat do vyhledávače termín „Stick Bomb“, čili v překladu „bomba z tyčinek“. Pro sestavení experimentální „bomby“ jsou nejvhodnější špachtle, které se prodávají v lékárně pod názvem Ústní lžička. Z prohnutých špachtlí lze vytvářet různé důmyslně propletené mřížky, které drží pohromadě silami pružnosti. Stačí však některou špachtli uvolnit a celá konstrukce se bleskurychle rozpadne – doslova exploduje.