V posledním lednovém týdnu roku 2017 dosáhlo znečištění ovzduší v Londýně nejvyššího stupně od roku 2011. Za největší viníky se jako obvykle považovaly výfukové plyny z dopravy a bezvětří. Tentokrát se k nim přidal i další překvapivě nový viník: asi polovinu znečištění způsoboval kouř ze spalování dřeva v kotlích.  Módní kotle spalující dřevo se považují za prostředek k využívání obnovitelných zdrojů energie nejen snižující emise CO₂ a globální oteplování, ale také za prostředek ke snižování účtů za vytápění. Nedávné výzkumy však ukázaly, že jde o vážné ohrožení zdraví lidí, a že se z krátkodobého hlediska urychluje i změna klimatu. Pokud se proti tomuto trendu nic nepodnikne, mohlo by se spalování dřeva stát největším zdrojem znečištění ovzduší ve velkoměstech, jako je například právě Londýn.

Kulky z palných zbraní jsou nebezpečné pro život i pro životní prostředí. Nejen na bojištích, ale hlavně na střelnicích a v armádních výcvikových prostorech po celém světě zůstávají tuny olova a dalších kovů a chemikálií z nábojnic, střel a granátů. Účinný způsob, jak je odstranit a zabránit kontaminaci půdy a vod, zatím neexistoval. Americké ministerstvo obrany by s tím chtělo něco udělat.

Geometrie (z gé – země a metria – měření) se považuje za jeden z nejstarších vědních oborů. Jednoduché geometrické útvary byly známy již ve starší době kamenné a podrobněji se zkoumaly ve všech starověkých civilizacích. Geometrie původně sloužila pro praktické účely v zeměměřictví a stavebnictví. Staroegyptští „natahovači provazu“ přeměřovali hranice pozemků po každoroční nilské záplavě. Prastaré indické metody konstrukce oltářů najdeme v Šulba sútrách. Na vědecké úrovni se jim poprvé věnovali staří Řekové, provádějící podobné konstrukce i v menším měřítku (Thalet, Pythagoras, Eukleides, Pappos, Ptolemaios). Platón jako první stanovil striktní podmínku, že k tomu může být užito jen pravítka a kružítka, tedy ideálních tvarů přímky a kružnice.

Australský vynálezce David Mayman vzlétl z paluby lodi plující kolem sochy Svobody. Vylétl do vzduchu s pomocí „tryskového ruksaku“ (jet-pack), obletěl sochu a potom zase jemně přistál na lodi. Použil dvě turbíny poháněné leteckým palivem uvnitř batohu. Firma Jetpack Aviation není jediná, která podobné „osobní letecké zařízení“ vyvíjí. Na rozdíl od jiných se ale soustřeďuje zejména na to, aby se tryskový ruksak mohl stát obecně použitelným, tedy aby zařízení bylo dostatečně malé, mohlo se snadno ručně přenášet, mělo palivo, které obsahuje dostatek energie pro potřebný let, a aby bylo dostatečně spolehlivé.

Podle nejrozšířenější teorie získala Země vodu díky srážkám s kometami, které obsahovaly velký podíl ledu. Novější teorie předpokládá, že podmínky uvnitř horkého pláště umožnily průběh takových chemických reakcí, které mění vodík a horniny na vodu. To by ovšem znamenalo, že voda vznikala v samotné planetě a že nepochází z mimozemského prostoru. Nově vytvořená voda byla pod tak vysokým tlakem, že mohla vyvolávat hluboko v planetě zemětřesení, jejichž původ zatím nikdo nevysvětlil. Takový je výsledek počítačových simulací reakcí v horním plášti mezi vodíkem a křemenem, což je jedna z možností vzniku vody na Zemi.

Po téměř padesáti letech zpoždění od prvního vydání se studentům a badatelům v rámci různých přírodovědných oborů dostává do rukou první český autorizovaný překlad anglického originálu dnes již klasické publikace Filozofie přírodních věd (Philosophy of Natural Science), díla jednoho z nejvýznamnějších filozofů vědy 20. století Carla G. Hempela (1905-1997). Zásluhy o tento významný nakladatelský počin (přehledné shrnutí hlavních témat filozofie vědy z období logického empirismu v češtině zcela chybí) lze kromě vydavatele (nakladatelství Pavel Mervart) přičíst i katedře filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. (Carl G. Hempel: Filosofie přírodních věd, nakladatelství Pavel Mervart, 2016, 234 stran.)