V souvislosti s úsporami energie se v našich klimatických a geografických podmínkách mluví zejména o zateplování - izolaci - staveb. Jak to správně udělat, to závisí na konkrétních řešeních jednotlivých prvků: oken, dveří, střechy, či obvodových zdí. Pro všechny klíčové části stavby platí pravidla, jejichž dodržením se může dosáhnout lepších izolačních vlastností při nižších nákladech. Na co si z hlediska úniků tepla z domu dát pozor a jak tuto hrozbu u jednotlivých prvků stavby eliminovat?

Tokamak je skvělým představitelem úspěšného výzkumu principu řízené termojaderné fúze pomocí magnetického pole. Magnetické pole slouží jednak k izolaci termojaderného média – horkého plazmatu – a tím i vůbec jeho udržení po delší dobu, jednak k měření nejrůznějších parametrů plazmatu. Zatímco k izolaci slouží mnohatunové kolosy, k měření stačí „cívečky“ o hmotnosti několika gramů, často mající jediný závit. V tom případě mluvíme o smyčkách. Diagnostika magnetickou smyčkou (flux loop) nacházející se uvnitř zařízení může poskytnout obsluze informace o tvaru okraje, energii i stabilitě plazmatu.

V Murmansku zahájili 6. prosince 2018 pracovníci společnosti Atomflot (součást ruské korporace pro atomovou energii Rosatom) energetické spouštění prvního z dvojice reaktorů, které budou pohánět první světovou plovoucí jadernou elektrárnu. Reaktor č. 1 dosáhl 10% výkonu a před dalším navýšením výkonu projde řadou testů.

Věřili byste, že neutrony vzniklé díky kosmickým paprskům z vesmíru pomáhají vědcům ve více než 25 zemích měřit vodu v půdě a pomáhají zemědělcům šetřit vodu a přizpůsobit se tak změně klimatu? Pomocí senzoru neutronů kosmického záření sledují vědci rychle se pohybující neutrony v atmosféře, aby zjistili, kolik vody je v půdě a kdy má farmář přidávat závlahu na pomoc plodinám v drsných klimatických podmínkách.

Od počátku lidské civilizace se objem živé hmoty na Zemi zmenšil o polovinu. To je jeden ze zarážejících údajů z dosud nejobsáhlejšího globálního výzkumu hmotnosti živých organizmů. Ron Milo a jeho tým z izraelského Weizmann Institute of Science definovali biomasu jako hmotnost uhlíku v živých organizmech. Do biomasy tedy zahrnují životně důležité molekuly, např. proteiny nebo DNA, ale nepočítají vodu, které živé organizmy obsahují obvykle více než 60 %. Dospěli k závěru, že na Zemi je v živých organizmech celkem 550 000 milionů tun uhlíku (Mt C).  Pro srovnání: voda v relativně malém jezeře Erie v Severní Americe má přibližně stejnou hmotnost. Výzkum je založen na stovkách studií.