Rubriky

Měření času je vědecká disciplína, kterou se zabývaly už první civilizace na Zemi. Svým způsobem je měření času „vrozené“ všem živým organismům – všechny totiž pravděpodobně mají své „vnitřní hodiny“. Zkoumáním tohoto vnitřního času živých organismů se zabývá věda o biorytmech – chronobiologie. O té někdy jindy. Tento článek pojednává o nejmodernějším fyzikálním měření času.

V sobotu 4. června jsem si šel prohlédnout svá stanoviště včelstev. Poblíž úlů jsem zjistil, že se jedno včelstvo vyrojilo. Roj se usadil asi metr nad zemí mezi větve akátu. Jako správný včelař jsem se rozhodl, že roj chytím a rozmnožím. K odchytu roje včelař většinou potřebuje tzv. rojáček, tj. bedýnku určenou pro odchyt rojů. Mně však stačil nový úl, protože roj byl nízko a nepřenášel jsem ho daleko.

Nebojte se, neprodělala jsem klinickou smrt a nebudu líčit zážitky z říše mrtvých. Tam, kde jsem byla – v podzemní geologické laboratoři pro výzkum ukládání vysokoaktivních odpadů – je naopak velmi živo.

Správnou odpověď na červnovou soutěžní otázku poslal jako první pan Ondřej Čížek z Jindřichova Hradce. Gratulujeme a posíláme tričko. Přetiskujeme jeho odpověď i s dovětkem.

Autorka článku – Veronika Valešová – se zúčastnila soutěže vědeckých a technických projektů Expo Science Amavet, na níž představila svou práci „Stanovení vitamínu C“. Cílem jejího výzkumu bylo různým způsobem zjistit obsah vitamínu C v ovoci, zelenině a v různých druzích čajů a šťáv, a výsledky jednotlivých metod porovnat. Praktické rady a teoretické zázemí poskytla Veronice paní profesorka z pardubického Gymnázia v Dašické ulici Mgr. Marie Poštová a doc. Ing. Martin Adam, Ph.D. z Chemicko‑technologické fakulty, Univerzity Pardubice. O tom, jak „počítala céčko“, nám Veronika napsala:

Ne každá země je ovívána natolik silným větrem, aby větší část z celkové výroby elektřiny mohly zajistit větrné parky. Sílu větru proto zatím nejvíce využívají přímořské státy. Nedávno se však objevil zajímavý projekt, určený i pro vnitrozemské prostředí.