Rubriky

V roce 2004 vznikla v návaznosti na kanadský projekt ATLA i jeho česká obdoba, projekt CZELTA (Czech Large‑area Time Coincidence Array). Jeho cílem je základní výzkum v oblasti vysokoenergetického kosmického záření. V rámci projektu se – převážně na střechách vybraných středních škol v České republice – buduje síť detekčních stanic spršek sekundárního kosmického záření. V současné době je v provozu 7 stanic. Projekt umožňuje zapojení středoškoláků do aktuálně probíhajícího reálného výzkumu. Veškerá elektronika včetně detektorů se vyrábí v České republice.

Viděli jste někdy člověka, který „civí“ do telefonu a chodí kolem stromu nebo jiného místa, něco hledá a snaží se přitom působit nenápadně? Nalezli jste někdy krabičku s bločkem, tužkou a drobnými hračkami? V obou případech jste se s velkou pravděpodobností setkali s celosvětovou hrou geocaching.

Správná odpověď na soutěžní otázku z července 2011: Proč se na tučné polévce rozpuštěný tuk rovnoměrně nerozlije, ale dělají se „oka?“ zní: Protože tuk má menší hustotu než voda, proto plave na jením povrchu a protože díky povrchovému napětí se kapalina vždy snaží zaujmout nejmenší objem - tím je na povrchu jiné kapaliny kruh.

Ve studii zveřejněné online na AAPS Journal američtí vědci uvádějí, že na dlouhých vesmírných misích nebudou možná astronauti moci užívat běžné léky obsahující paracetamol k léčbě bolestí anebo antibiotika pro boj s infekcemi. Lékům totiž ve vesmíru klesá účinnost – příčinou může být neustálá, sice nízká, avšak dlouhodobá, radiace na palubě kosmických plavidel.

Pozorovatelé nočního nebe mají v průběhu kalendářního roku hned několik příležitostí, kdy mohou ve zvýšené míře pozorovat průlety meteorů, lidově označovaných jako padající hvězdy. Tradičně nejoblíbenější termín připadá na počátek srpna, kdy je aktivní tzv. meteorický roj Perseid, občas přezdívaný Slzy svatého Vavřince. Příjemné a teplé prázdninové noci pozorování hvězdné oblohy přejí. Vše „pro“ má ale i svá „proti“ – letní noci jsou totiž poměrně krátké a světlé, protože Slunce nezapadá příliš hluboko pod obzor.

Oblast současného výzkumu umělé inteligence, jako jsou například neuronové sítě nebo genetické programování, odvozuje své výsledky na základě náhodného kombinování elementárních schopností. Často jde o snahu napodobit funkci biologických systémů. Dosud však nemáme nástroj, který by umožnil získat správné výsledky a současně i algoritmus, který zadaný problém řeší.