Rubriky

Vědci na univerzitě ve švédském Gothenburgu zkoumají materiál, který je stotisíckrát těžší než voda a mnohem hustší než hmota jádra Slunce. Jde o deuterium s velmi velkou hustotou. Podle názoru vědců jde o důležitý krok k nalezení paliva budoucnosti pro jadernou fúzi v zařízeních, která využívají pro tyto účely lasery.

Nastromě je začínající internetový biologický portál určený všem, kteří se zajímají o přírodu. Oslovit by chtěl nejen odborníky, ale i laiky. Jeho cílem je zejména shromažďovat informace o výskytu nejrůznějších více či méně ohrožených organismů a dát jim tak šanci na záchranu. Zajímají vás podrobnosti? Pokud ano, ptejte se…

Člověk se stal nejúspěšnějším predátorem na Zemi. Je mnoho živočišných druhů, které loví, hubí, pronásleduje a systematicky likviduje. Vzhledem k tomu, že většinou neloví jen pro ukojení svého hladu, je člověk mnohem nebezpečnějším predátorem než jakákoliv jiná šelma.

„Pro účely velké energetiky se mi jeví jako nejperspektivnější systémy založené na magnetické termoizolaci – typu tokamak nebo možná, podle mě méně pravděpodobně, typu stelarátor. Myslím si, že to budou nejprve plodící systémy, kde zdrojem energie bude štěpná reakce. Co se týká systémů, které nepoužívají uran nebo thorium (jejich zásoby nejsou nekonečné a ukládání radioaktivního odpadu a uvolňování plynného radioaktivního odpadu štěpení představují určité ekologické nebezpečí), pak v nich předpokládám plození tritia“, konstatoval A. D. Sacharov, nositel Nobelovy ceny, spoluautor tokamaku.

Pevné disky v poslední dekádě překvapily rychlostí růstu své kapacity; ta předčila i křivku růstu výkonu procesorů. Jak je to možné? Za dynamikou rozvoje v této oblasti je zrod nové disciplíny – spintroniky, resp. jev tzv. obří magnetorezistence. Giant magnetoresistance – GMR – byla objevena v roce 1988.

Nejprve začali lidé myšlenkovým experimentem – řecký filozof Démokritos uvažoval, že když dělíme hmotu na kousky, ty zase na menší kousky a tak dále, musíme narazit na částečku, která už nejde dělit. Podle toho ji také nazval a-tomos (ne-dělitelný). Představoval si atomy jako částečky různých tvarů, které se liší barvou, tvrdostí atd. a vlastnosti různých látek vysvětloval tím, že částečky svým tvarem do sebe různě zapadají.