Evropský vesmírný program bude používat speciální radionuklidové baterie. Jejich dodavatelem se stane Národní jaderná laboratoř Spojeného království (The UK’s National Nuclear Laboratory – NNL).

Od doby tzv. ropného šoku ze sedmdesátých let se energetická bezpečnost stala prioritou energetické politiky mnoha zemí. Slovem bezpečnost se zde nemyslí ochrana před teroristy nebo zabránění haváriím. Jde o bezpečnost zajištění toho, že energii vůbec budeme mít!

Představte si půllitr, který přes noc strčíte do nabíječky a když do něj druhý den nalijete pivo, zůstane stále vychlazené na správnou teplotu a nikdy nezteplá. Kam by se asi strkala baterie, která by jeho integrovaný chladič poháněla, a jak by si poradila s mytím v myčce? Mohla by být na půllitr nasprejovaná. Stříkané baterie by se již brzy mohly stát realitou díky vynálezu vědců z texaské Riceovy univerzity.

Nedonošených dětí stále přibývá – stále více rodí i starší ročníky žen a více párů využívá asistovanou reprodukci. Děti někdy přicházejí na svět i o řadu týdnů dříve a jsou odkázané na pomoc lékařů. V Česku se v roce 2009 narodilo předčasně, tj. dříve než ve 38. týdnu těhotenství, a s nízkou porodní váhou pod 2 500 gramů přes devět tisíc dětí.

Problematika jaderných odpadů a tzv. „vyhořelého paliva” je asi nejčastěji zmiňovaným argumentem proti využívání jaderné energie. Dočítáme se o „nezdůvodnitelném riziku pro budoucí generace” nebo o „neřešitelném problému, kam s ním”. Ve skutečnosti se v prvé řadě jedná o problém politický.

Snad ani není člověk, který by se nedíval rád na nebe – v noci na hvězdy, ve dne na mraky. Svítící body na temné obloze si řadíme do souhvězdí, v oblacích za dne hledáme podoby lidí, zvířat i fantastické tvary. Fascinují nás zlatem svítící okraje oblačných kup, dramatická bouřková mračna, ale i cáry, kdy člověk pořádně neví, je‑li to mrak nebo mlha. Tyto útvary a úkazy vytvořené vodní párou sledoval a mapoval významný český astronom 20. století Antonín Bečvář.