Astronomie

University of Colorado Boulder se zabývá výzkumem atmosféry Měsíce. Nové výsledky a studie odhalily, že náš Měsíc obklopuje nesouměrné, ale trvalé mračno prachu, které nabývá na hustotě v době každoročních meteorických rojů (např. Geminid, Lyrid, Perseid apod.). „Znalosti o prašném prostředí ve vesmíru mají praktický význam,“ říká profesor fyziky na koloradské univerzitě Mihaly Horanyi. „Vědět, kde se prachové částice shromažďují a kam směřují, může snížit riziko pro budoucí lidské kosmické výpravy. Prachové částice mohou poškozovat kosmické lodě.“

Noční nebe v sobě nese náznak tajemna a příslib velkého dobrodružství a poznání. Jaký by však byl smysl nekonečnosti vesmíru, kdyby v něm nebyla alespoň nejmenší částečka hmoty, která by tu nekonečnost a jedinečnost dokázala pochopit? Vesmír byl zrozen a vybízí k obdivu a touze po poznání. A kde jinde lze poznat kosmos plný nekonečných možností než na Astronomické expedici?

„Bude to revoluce,“ prohlásil Erik Katsavounidis z MIT, jeden z týmu vědců v pozadí dlouho očekávaného objevu gravitačních vln. 11. února 2016 oznámila observatoř LIGO – Laser Interferometer Gravitational Wave Observatory – , že zachytila gravitační vlny prodlužující a zkracující kosmický čas způsobený pohybem masivních objektů. Oznámení vyvolalo mezi fyziky a astronomy na celém světě senzaci.

Jak zařídit silný a trvalý zdroj energie pro planetu? Nad tím se nezamýšlí nikdo menší než slavný fyzik Stephen Hawking. K překvapení všech na své přednášce 2. února uvedl, že černá díra o hmotnosti menší hory by mohla uspokojit energetickou potřebu celé Země. Dělá si legraci? Asi ne - tento slavný vědec se zabývá zkoumáním černých děr již velmi dlouho.

V březnu 2004 byla do vesmíru vyslána vesmírná sonda Rosetta, jejímž úkolem bylo umístit na kometu 67 P přistávací modul Philae; ten měl pomoci zjistit, odkud Země získala vodu. Jedna z teorií totiž předpokládá, že vodu na Zemi přinesly komety. Kometa je správný název, výstižnější by však byl termín „špinavá sněhová koule“ (dirty snowball). Tyto sněhové koule cestují po velkých zhruba eliptických drahách a periodicky se dostávají z vnějších oblastí solárního systému do jeho vnitřních částí.

Ráda vzpomínám na dětské prázdninové časy na táboře, kdy jsme pozorovali hvězdy a čekali, až bude nějaká padat, abychom si mohli myslet přání. Právě doba táborů v přírodě je tomu nakloněná nejen kvůli létu s nočními hlídkami, ale taky z důvodu každoročnímu výskytu srpnového roje „padajících“ Perseid.