Astronomie

Abychom si vyčistili hlavu, když nás přemáhá tíha života, zíráme na hvězdy... A náš „vnitřní vědec“ začne klást otázky. Které souhvězdí to je? Je to jasná hvězda nebo planeta? Kde je teď zrovna Mars? Je to ideální příležitost ponořit se do astronomie. „Udělal jsem to – a byl to jeden z nejlepších koníčků, jaké jsem kdy měl! Dokonce se mi podařilo naverbovat pár dalších „hvězdářů“ v mé ženě a dětech, a to nás sblížilo víc než co jiného kdy předtím. Rád bych inspiroval ostatní, aby astronomii také přijali za svého koníčka“, říká Jamie Strand ze Stanfordu, spoluorganizátor vědeckých táborů pro děti v USA. „Je na tom něco úžasného, když si uvědomíme, že jsme všichni jen malinké tečky hvězdného prachu ve vesmíru!“

Mise na jedno z nejchladnějších a nejvzdálenějších míst na Zemi umožní novou fázi pátrání po vzdálených planetárních systémech. Doktorandka Georgina Dransfield z University of Birmingham odcestovala do francouzsko-italské výzkumné stanice Concordia v Antarktidě, aby dohlédla na instalaci nové nejmodernější kamery na teleskopu ASTEP (Antarctic Search for Transiting ExoPlanets). Nový přístroj umožní vědcům vidět mnohem širší škálu planet obíhajících kolem hvězd mimo Sluneční soustavu, což rozšíří naše hledání planet schopných hostit život.

Tento jemný déšť kousků komet a asteroidů daleko převáží větší meteority, které zasahují planetu. Výzkum na toto téma byl publikován 15. dubna v časopise Earth & Planetary Science Letters. Větších kusů vesmírných hornin přistane na Zemi ročně jen asi 10 tun. Detekovat vesmírný prach nebo sledovat jeho roční akumulaci je těžké navzdory jeho množství. Je to kvůli atmosférickým srážkám (dešti a sněhu), které jej na většině míst odplavují a smísí s prachem pocházejícím ze Země. Ale existuje místo, kde to přece jen jde.

Podivná spirografická orbita hvězdy vířící vysokou rychlostí kolem monstrózní černé díry ve středu naší galaxie opět dokazuje, že Einstein měl pravdu. Oběžná dráha hvězdy vytváří neustále se měnící tvar růžice předpovídaný Einsteinovou obecnou teorií relativity.

Průzkum vesmíru opět nabírá obrátky. Svědčí o tom snahy miliardářů vyvíjet velké rakety, a také soutěžení USA a Číny o návrat na Měsíc.

Víte, že je Měsíc rozpraskaný? Nová analýza jeho povrchu a počítačové simulace odhalují, že je mnohem rozpukanější, než by si kdo myslel. Měsíc se vytvořil před 4,3 miliardami let, a po celou dobu jizvily jeho tvář dopady asteroidů. Nevytvořily však jen krátery, ale i trhliny, které vedou do hloubky až 20 km a vzdáleností 100 km.