Bez zařazení

„NEJVĚTŠÍ EXPERIMENT OD STVOŘENÍ SVĚTA“
Pod tímto titulkem přinesly v roce 1843 britské noviny zprávu o spuštění železné parolodi Great Britain, která se pokládá za pramáti všech moderních transantlantických parníků. Její konstrukce odráží vymoženosti právě se rozbíhající průmyslové revoluce. Železný trup Great Britain – na tehdejší dobu přímo obřích rozměrů – poprvé v západním světě rozdělily vodotěsné přepážky a uplatnila se poslední technická novinka v pohonu lodí, lodní vrtule. Tento světový technický unikát může obdivovat každý, kdo navštíví suchý dok v Bristolu; zde se Great Britain před více než 160 lety narodila a stojí ve své plné kráse dodnes.

Je lehký, pevný a existuje již velmi dlouho. Jde o nanokrystalickou celulózu (NCC), která se získává zpracováním dřevné kaše. Dnes je oslavována jako doslova zázračný materiál.

Nízká spotřeba energie je jednou z hlavních předností vzducholodí, která je v opakujících se vlnách vynáší do zorného pole zájmu odborníků i laiků. A výhod je víc. Pentagon a NASA nyní oznámily, že se částkou 35 milionů dolarů připojují k podpoře vývoje nové vzducholodě, na níž pracuje společnost Worldwide Aeros Systems. Ta sídlí v městě Montebello v jižní části Los Angeles a zaměstnává asi 100 lidí.

Venku je „pod nulou“, sníh už hodinu nepadá. Za chvíli začíná nový den, na silnice vyrazí množství aut, na chodníky chodci. Je načase s tím něco udělat. Vrstva sněhu na vozovce je vysoká, „musíme to posolit“. Nejrozšířenějším posypovým materiálem je chlorid sodný (NaCl). V Plzeňském kraji se ho například minulý rok na 2 874 km silnic spotřebovalo za 98 posypových dní přibližně 19 000 tun. Proč tolik? Podívejme se na tající sníh očima termokamery.

Ropné zásoby Země se pozvolna vyčerpávají, poptávka po fosilních palivech neklesá. Právě naopak. Kde získat vhodnou alternativu? Výzkumníci z Institutu pro společný výzkum bioenergetických plodin (Joint BioEnergy Institute,JBEI) uvádějí, že řešením mohou být třtinové trávy, galaktan a šikovné kvasinky.

Do roku 2020 bychom v Evropě měli dosáhnout tzv. cíle 20/20/20 – tedy oproti roku 1990 snížit emise skleníkových plynů o 20 %, o 20 % zvýšit produkci energie z obnovitelných zdrojů a o 20 % zvýšit energetickou účinnost. To se však nepodaří samo. Přispět musí každý z nás – svými nápady i svým správným „energetickým“ chováním. Dosažení tohoto cíle by měl pomoci i crossmediální projekt Energy Bits podporovaný Evropskou komisí, resp. její Agenturou pro inteligentní energii.