Bez zařazení

Nízká spotřeba energie je jednou z hlavních předností vzducholodí, která je v opakujících se vlnách vynáší do zorného pole zájmu odborníků i laiků. A výhod je víc. Pentagon a NASA nyní oznámily, že se částkou 35 milionů dolarů připojují k podpoře vývoje nové vzducholodě, na níž pracuje společnost Worldwide Aeros Systems. Ta sídlí v městě Montebello v jižní části Los Angeles a zaměstnává asi 100 lidí.

Venku je „pod nulou“, sníh už hodinu nepadá. Za chvíli začíná nový den, na silnice vyrazí množství aut, na chodníky chodci. Je načase s tím něco udělat. Vrstva sněhu na vozovce je vysoká, „musíme to posolit“. Nejrozšířenějším posypovým materiálem je chlorid sodný (NaCl). V Plzeňském kraji se ho například minulý rok na 2 874 km silnic spotřebovalo za 98 posypových dní přibližně 19 000 tun. Proč tolik? Podívejme se na tající sníh očima termokamery.

Ropné zásoby Země se pozvolna vyčerpávají, poptávka po fosilních palivech neklesá. Právě naopak. Kde získat vhodnou alternativu? Výzkumníci z Institutu pro společný výzkum bioenergetických plodin (Joint BioEnergy Institute,JBEI) uvádějí, že řešením mohou být třtinové trávy, galaktan a šikovné kvasinky.

Do roku 2020 bychom v Evropě měli dosáhnout tzv. cíle 20/20/20 – tedy oproti roku 1990 snížit emise skleníkových plynů o 20 %, o 20 % zvýšit produkci energie z obnovitelných zdrojů a o 20 % zvýšit energetickou účinnost. To se však nepodaří samo. Přispět musí každý z nás – svými nápady i svým správným „energetickým“ chováním. Dosažení tohoto cíle by měl pomoci i crossmediální projekt Energy Bits podporovaný Evropskou komisí, resp. její Agenturou pro inteligentní energii.

Syntetická paliva biologického původu mohou zcela nahradit americkou poptávku po ropě, píší ve své publikaci výzkumníci z princetonské univerzity. Stačí prý jen „málo“, a kombinace uhlí, zemního plynu a olejných produktů ze zemědělských plodin v podobě syntetického paliva může Spojené státy oprostit od závislosti na drahém a nestabilním dovozu pohonných hmot.

Za revoluci ve výrobě označil odborník pro pokročilé technologie, Michael Idelchik, 3D tisk. Podle jeho slov může tato technologie, známá rovněž jako aditivní výroba, do základů otřást způsobem, jak dosud vyrábíme komplexní stroje, a zcela proměnit celá průmyslová odvětví. Nejmodernější technologie umožňuje „tisk“ i velice složitých struktur, přičemž její princip spočívá v postupném přidávání jednotlivých vrstev materiálu. M. Idelchik odhaduje, že za čtyřicet let bychom takto mohli tisknout celé motory.