Média s oblibou říkají: „Termojaderná fúze bude za dvacet let. A je jedno, kdy to říkáte!“ Dnes už nikdo nevypátrá, kdo zkomolil slova ředitele 1. Mezinárodní konference Atomy pro mír, která se konala v září 1955 v Ženevě, indického vědce Homiho Bhabhy: „…I venture to predict that a method will be found for liberation fusion energy in controlled manner withing the next two decades. – dovolím si předpovědět, že metoda jak uvolnit energii fúze řízeným způsobem bude známá během dvou desetiletí.“ Čili neřekl, že fúze bude vyřešena za dvacet let, ale že do dvaceti let bude známa metoda jak s fúzí nakládat!

Je lehký, pevný a existuje již velmi dlouho. Jde o nanokrystalickou celulózu (NCC), která se získává zpracováním dřevné kaše. Dnes je oslavována jako doslova zázračný materiál.

Nízká spotřeba energie je jednou z hlavních předností vzducholodí, která je v opakujících se vlnách vynáší do zorného pole zájmu odborníků i laiků. A výhod je víc. Pentagon a NASA nyní oznámily, že se částkou 35 milionů dolarů připojují k podpoře vývoje nové vzducholodě, na níž pracuje společnost Worldwide Aeros Systems. Ta sídlí v městě Montebello v jižní části Los Angeles a zaměstnává asi 100 lidí.

Podobně jako kdysi starodávné klipry budou své plachty zvedat a stahovat námořní plavidla i v budoucnosti. I když modernějším způsobem. Budou totiž navíc vybavena solárními panely a plout boudou třeba na vzduchovém polštáři.

Co bylo příčinou kolapsu mykénské kultury? Podle nejnovějších poznatků to byla změna klimatu. Mykénské Řecko je přitom jen jednou z mnoha dávných civilizací, jejichž osud je spojován s vrtochy klimatu. Zdá se, že kolísání klimatu mělo za následek kolaps celých společenství a vedlo k nepokojům a válkám. Názor, že změny klimatu způsobovaly zánik celých civilizací, existuje již více než jedno století. Ale teprve v 90. letech 20. století získali vědci základní údaje o tom, jak se klima měnilo. Využívali k tomu například stopy ukryté na dně jezer nebo petrifikované ve stalaktitech.

Slovo „záření“ straší lidi stále. Již od konce studené války převažuje názor, že ionizační záření je reálnou hrozbou, i když není cítit ani vidět (nebo možná právě proto) a je nutné se mu co nejvíce vyhýbat. Na druhé straně platí, že radiační bezpečnost výrazně přispívá ke zvyšování nákladů na jadernou energii, a proto by jakákoliv úleva v oblasti radiačních limitů znamenala velké ekonomické úspory.