Tokamak ITER, který se právě staví a je největší na světě, má dvě data narození. První v roce 1985 v Ženevě, kdy se zrodil jeho návrh, druhé před jedenácti lety (21. listopadu 2006), kdy byla v Paříži podepsána mezinárodní smlouva o založení ITER International Fusion Energy Organization, která má společně se všemi signatáři tokamak ITER postavit.

V dějinách vědy a techniky jsou osobnosti, které se těší trvalému zájmu veřejnosti. Na druhé straně existují také tací, kteří stojí mimo centrum pozornosti laiků i odborníků. Zatímco například teoretický fyzik Stephen Hawking (1942) je jedním z nejznámějších vědců a myslitelů naší doby, jen úzký okruh specialistů zná jeho kritika a oponenta, rusko-belgického fyzikálního chemika, filozofa, nositele Nobelovy ceny a univerzitního profesora Ilyu Prigogina (1917-2003). Přitom jeho objevů v oblasti termodynamiky nerovnovážných stavů a struktur a teorie samoorganizace využívá řada teoretických i aplikovaných oborů - nejen přírodní vědy, ale i tak odlišná odvětví lidské činnosti, jako je obchod, management, ekonomika, energetika, psychologie, umění, hudba, teologie apod. Jádrem Prigoginova díla je myšlenka samoorganizace, kterou zobecnil ve svých filozofických dílech.

Webová adresa ITER.org obsahuje mimořádně kvalitní, bohaté a přehledné stránky, které uspokojí jak laiky, tak odborníky zajímající se o termojadernou fúzi. Nyní se na nich objevila horká novinka. ITER Organization představila 360-stupňovou virtuální procházku po stavbě tokamaku ITER. Čtyřikrát do roka se zde budou aktualizovat videa a fotografie. Stačí otevřít adresu www.ITER.org a kliknout na pravý roh „New ITER VR TourDiscovertheworksite in 360°“. Přesvědčte se sami! A co se mi na prezentaci líbí nejvíc?

V létě 2016 proběhla médii zpráva, že se našel předchůdce všech živých organismů, kterého vědci nazvali Luca (Last Universal Common Ancestor). Jde o jednobuněčný, baktérii podobný organismus, který žil asi před čtyřmi miliardami let. Tento objev značně posunul odhad, kdy asi mohl na naší planetě vzniknout život. V průběhu času se život rozvinul od základních mikrobů do nepřeberného množství složitých forem. Ale jak vlastně vznikl? Opravdu je třeba nadpřirozeného božského zázraku, aby neživé hmotě vdechl život? Nebo je život logickým a nevyhnutelným následkem vlastností hmoty a fyzikálních zákonů? Přinášíme stručný přehled teorií od „prvotní polévky“, přes elektrický výboj až k panspermii.

Vhodné místo pro trvalé úložiště použitého jaderného paliva hledáme v České republice již několik let (o geologickém průzkumu jsme už v Třípólu psali, viz http://www.3pol.cz/cz/rubriky/jaderna-fyzika-a-energetika/456-prvni-etapa-geologickeho-pruzkumu-pro-uloziste-jadernych-odpadu). Důležitá je jak kvalita místa budoucího úložiště, tak i způsob jeho výstavby. K ověření metod výstavby hlubinného úložiště proto Správa úložišť radioaktivních odpadů buduje 550 m pod zemí unikátní dílo, které poskytne klíčová data získaná z předpokládané hloubky úložiště, umožní otestovat technologii výstavby a konstrukce prvků úložného systému, stejně jako studovat chování horninového masívu dlouhodobě ovlivňovaného zvýšenou teplotou.

Univerzální dopravní prostředek pohybující se na vzduchovém polštáři těsně nad vodní hladinou nebo nad povrchem země se nazývá vznášedlo. Vzduchový polštář je tvořen proudem vzduchu, který vhánějí dmychadla pod vznášedlo otvory ve dně jeho trupu. Většina vznášedel má po celém obvodu speciální pružnou manžetu (zesílenou obrubu z plochého materiálu), která se naplňuje vzduchem a brání rychlému unikání plynu vháněného pod stroj. Díky tomu vzniká pod vznášedlem trvalý přetlak (tlak větší než okolní tlak barometrický), který spolu s reaktivní silou danou vzduchem vrhaným dolů pomáhá udržet celé zařízení nad vodou či pevninou – nad ledem, sněhem, trávou, pískem a jiným terénem. Pohyb vznášedlům obvykle zajišťují mohutné výkonné vrtule umístěné v zadní části stroje. K řízení se používá směrového kormidla stejně jako u letadel, nebo také obracečů tahu umístěných po stranách pohonného dmychadla.