Všichni rádi mlsáme med a myslím, že neomylně poznáme, je-li kvalitní. Nezbytným předpokladem pro kvalitní med je zdravé včelstvo, ale o to se musí včelař starat. Potřebuje znalosti a dlouholeté všestranné zkušenosti, aby vypozoroval jednotlivé závislosti a zákonitosti mezi včelami a jejich okolím. Včelař také musí přikrmovat včely v závislosti na počasí, ročním období a stavu zásob; vytáčet med a přidávat plásty do úlu ve vhodný okamžik; rozumět náladě včelstva; a vědět o zemědělských činnostech a dalších včelařích v okolí. To znamená mít správné a včasné informace z úlů i okolí, aby se mohl správně a včas rozhodovat. Pokud udělá velkou chybu, může ji napravit až v další sezóně. A tak si na pomoc může přizvat techniku.

Britská firma Intelesant specializující se na digitalizovanou zdravotní péči vyvinula systém Howz, který je přímo propojen s elektroměry. Jeho účelem je sledovat, která zařízení jsou v provozu a jak dlouho plní ten který účel. Systém také shromažďuje údaje z monitorů, které sledují světlo a teplotu a rovněž údaje ze senzorů kontrolujících dveře či okna, zda jsou otevřené nebo zavřené, apod. Během několika dnů se tento systém seznámí s denním režimem lidí žijících v domě a naučí se sledovat odchylky. Jestliže systém detekuje něco neobvyklého, například, že někdo nechá zapnutá elektrická kamna mnohem déle, než je obvyklé, vyšle upozornění na telefon určené osobě, aby věděla, že se doma děje něco nesprávného.

Tokamak WEST se donedávna jmenoval Tore Supra, ale když jeho divertor získal nový kabát z wolframu, přijal i nový název WEST (W Environment in Steady-state Tokamak). W je chemická značka wolframu. Divertor je dolní část vakuové nádoby, kde panují nejextrémnější podmínky srovnatelné s povrchem Slunce, tj. ohřev výkonem 10 až 20 MW na čtverečný metr).

Při zpětném pohledu do historie fyziky zjistíme, že na rozdíl od většiny malých evropských národů má právě u nás tato exaktní věda bohatou tradici sahající daleko do minulosti, až k přelomu 16. a 17. století. Ještě ve druhé polovině 19. století byl vývoj fyziky u nás vázán především na katedry pražské univerzity a polytechniky. Podmínky pro výuku fyziky a fyzikální výzkum se výrazně změnily po vzniku Československé republiky v roce 1918: vedle Univerzity Karlovy (okolo 10 tisíc posluchačů) byla síť vysokých škol rozšířena o českou Masarykovu univerzitu v Brně a Univerzitu J. A. Komenského v Bratislavě. Výuka fyziky přešla z filozofických fakult na nově založené fakulty přírodovědecké, vznikly první mimouniverzitní vědecké instituce pro specializovaný výzkum (např. Vojenský technický a letecký ústav, Masarykova akademie práce, Radiologický ústav ministerstva veřejných prací nebo Fyzikální ústav Škodových závodů), navazující na převratné fyzikální objevy a nástup kvantové a relativistické fyziky přelomu 19. a 20. století.

Běžně se koncepty dobývání termojaderné energie pro průmyslové cíle dělí podle přístupu na magnetické a inerciální. Určitě bychom objevili i další způsoby, jak fúzní bojiště rozdělit. Co třeba na fúzi státní a soukromou? Myslím tím, zda je výzkum fúze financovaný státními institucemi nebo soukromými prostředky. O dvou příkladech jsme již psali: Polywell společnosti EMC2 Roberta Bussarda a kompaktní reaktor Thomase J. McGuireho ve Skunk Works známé firmy Lockheed Martin. O Tokamak Solution z Culhamu, dnes Tokamak Energy, jsme se jen zmínili. Podívejme se na další.

Vzdělávací a popularizační přednášky o kosmonautice a přínosech kosmonautiky pro běžný život, studentské projekty a astronomické tábory, to vše nabízí ČKK pro základní a střední školy i pro veřejnost . Aktuálně vybíráme několik tipů pro čtenáře Třípólu: