„Grafen je monoatomární vrstva uhlíku strukturou blízká 2D vrstvě grafitu,“ píše autor článku Martin Jindra, student Střední průmyslové školy sdělovací techniky z Prahy 1 a úspěšný účastník XXII. ročníku Soutěže vědeckých a technických projektů středoškolské mládeže, jehož soutěžní projekt Grafen mu vynesl zvláštní Cenu ASM Materials Education Foundation. A Martin pokračuje: „Jde o nejpevnější známý materiál na světě podle Youngova modulu pevnosti. Podle odborných odhadů je až 200× pevnější než ocel. Atomy uhlíku jsou v grafenu uspořádány do pravidelných šestiúhelníků, které tvoří rovinnou síť. Za jeho objev vděčíme ruským výzkumníkům Andremu Geimovi a jeho kolegovi z univerzity v Manchestru Konstantinu Novoselovi, kteří materiál objevili a připravili v roce 2004 a v roce 2010 za něj dostali Nobelovu cenu. Grafen je elektricky vodivý a také propustný pro světlo. Proto se předpokládá, že nahradí oxidy india a cínu ve výrobě displejů. Tým profesora Geima také zjistil, že elektrony v grafenu mají jiné vlastnosti než v jiných běžných materiálech. Chovají se, jako by neměly téměř žádnou efektivní hmotnost a mohou se tak pohybovat téměř rychlostí světla.“

Asi čtyři kilometry od centra rumunského města Sibiu se rozkládá rozsáhlý lesní rekreační areál se skanzenem Astra. Plochou přes 200 hektarů a počtem 340 objektů pod širým nebem sestavených do 127 celků je jedním z největších skanzenů v Evropě a nejnavštěvovanějším rumunským skanzenem. Vše začalo v roce 1904, kdy v parku Astra proběhla výstava sbírky modelů vesnických technických staveb. Roku 1956 pak padlo rozhodnutí postavit v této lokalitě klasický skanzen zaměřený především na neprůmyslové stavby a tradiční výrobní technologie rumunského venkova.

Kůže nebo tkanina, která bude umět měnit své barvy podle prostředí, jako to umějí chobotnice a sépie, bude hitem pro budoucí elektronické maskovací armádní oděvy nebo pro každého, kdo se bude chtít stát neviditelným. Pomocníkem je vědcům biomimetika, obor, který zkoumá zajímavá přírodní konstrukční řešení u živých organismů a snaží se je napodobit a využít k vývoji nových vynálezů.

Jihofrancouzskou Provence proslavily voňavé fialové lány levandule i slavní impresionisté, ale v posledních letech se sem soustředí také pozornost fyziků z celého světa. Víte proč? Staví se tu totiž nejdražší výzkumné zařízení termojaderné fúze na světě. S novým ředitelem v čele tohoto ambiciózního i kontroverzního komplexu přitom dostal poněkud „usínající“ projekt nový impuls. To byla jedna z prvních informací, jíž se dostalo skupině novinářů z celého světa při květnové návštěvě místa zvaného Cadarache.

Obří škeble (lucinid clams) získávají část, popř. veškerou potravu ze symbiotických bakterií žijících v jejich žábrách. Bakterie získávají energii nikoliv ze slunečního záření jako rostliny, ale z jednoduchých chemikálií vyskytujících se v jejich okolí. Tato chemická syntéza je proces, který umožňuje život kolem hydrotermálních průduchů hluboko pod mořskou hladinou (psali jsme o nich zde http://www.3pol.cz/cz/rubriky/obnovitelne-zdroje/1000-hydrotermalni-pruduchy-netradicni-obnovitelny-zdroj-energie). Tento proces se však neomezuje jen na hlubokomořské průduchy. Na chemosyntetické bakterie se spoléhají i živočichové, kteří se vyskytují na mnoha jiných místech na zeměkouli.

V roce 401 před Kristem pochodovalo 10 000 řeckých žoldnéřů z války proti perskému králi domů. Když procházeli Kolchidou na východní straně Černého moře, pochutnávali si na medu, který kradli z úlů rozmístěných po krajině. Brzy na to jich tisíce omámených padaly do bezvědomí. Historik a voják Xenofon popisuje, že se „chovali jako otrávení šílenci, nebo jako kdyby byli očarováni“. Jako cizinci v této zemi vojáci nevěděli nic o účincích „šíleného medu“, který produkovaly zdejší včely.