Maják termojaderné fúze, coby zdroje energie, se tyčí na rozmezí tří oblastí vědy: atomové fyziky, astrofyziky a fyziky výbojů v plynech. Astrofyzika položila otázky, atomová fyzika je vyřešila a fyzika výbojů v plynech nabídla možnosti jak poznatky průmyslově využít.

Poslední čtvrtina devatenáctého století byla ve fyzice převážně obdobím odhalování základních vědeckých poznatků. Současně začínalo vědecké bádání kvalitativně nového druhu. Bylo k dispozici velké množství nových experimentálních objevů týkajících se elektromagnetických jevů spojených s pohybem elektricky nabitých částic a těles. Experimentálnímu studiu vlivu magnetického pole na různé druhy záření věnoval téměř celou svoji vědeckou dráhu i holandský fyzik Pieter Zeeman. Účinky magnetizmu na zdroje elektromagnetického záření začal studovat již jako rozšíření své disertační práce. Letos by oslavil výročí 150 let od svého narození.

Při zkoumání uměleckých památek je důležité památku nepoškodit. Pro nedestruktivní analýzu se hodí například metody založené na ionizujícím záření, které dokážou stanovit nejen velmi přesně chemické složení objektů, ale i jejich stáří. V této souvislosti se podívejme na metodu rentgenfluorescenční analýzy, kterou jsme použili pro studium fresek a relikviáře svatého Maura. Rentgenfluorescenční analýza je relativně jednoduchá nedestruktivní metoda, jejíž použití se nemusí omezovat na laboratoř, ale lze jí s výhodou používat i v „polních“ podmínkách.

Stockholm se rozprostírá na 14 ostrůvcích a jeho nejstarší čtvrť se kdysi jmenovala doslova „Město mezi mosty“. Rozrůstá se a potřebuje se dobře postarat o své odpadní vody – vždyť Švédové jsou pověstní svým ekologickým smýšlením.  Dosavadní čistírna odpadních vod Henriksdal, která zpracovává celé dvě třetiny veškeré odpadní vody města, potřebuje modernizaci. Sahá proto ke špičkovým technologiím bioreaktorů s vlnícími se membránami imitujícími mořské řasy.

Středověká Evropa byla svázána náboženskými dogmaty a své vzdělance izolovala od učení nevěřících. Pokud k nim pronikly nové poznatky uvedené v arabských vědeckých dílech, církevní autority je okamžitě označily za černou magii a dílo ďáblovo. Zkoumat přírodu se prostě nenosilo, protože „in“ byla Bible. Společenské uvolnění, které přineslo období renesance a následný rozmach věd i umění se nevyhnul ani naukám o přírodě. S touto érou úzce souvisí letošní výročí 400 let, které uplynuly od úmrtí italského renezančního polyhistora Giovanni Battisty Della Porta (1536-1615), nazývaného „profesor tajemství“.

"Kokain není návykový, drahoušku, musím to vědět, beru ho už roky." Tento lehkovážný výrok z úst americké divadelní a filmové herečky, která byla postrachem holywoodských manažerů a londýnských režisérů svými finančními nároky, pitím, braním drog, hádkami a nestoudným chováním, Tallulah „Dahling“ Bankheadové, byl pro zástupy milovníků kokainu dlouhou dobu nezpochybnitelnou zárukou bezpečí. Od velkolepé premiéry kokainu během krásné Belle Epoque počátkem 19. století se toho v jeho užívání změnilo jen málo. Kontroverznímu tématu historie užívání kokainu se věnuje i publikace „Kokain – Životopis“ (Praha 2014, 8. svazek edice „Muchomůrky bílé“, 1. vyd., 208 str.), kterou z anglického originálu (2013) přeložil Michal Smolka a vydalo nakladatelství VOLVOX GLOBATOR.