Ve středu 6. června 2012 brzy ráno, doslova se zábleskem prvních slunečních paprsků, se budeme moci pohroužit do sledování mimořádného astronomického úkazu – přechodu Venuše přes sluneční disk. Podobný přechod se odehrál také před osmi lety 8. června 2004. Výjimečnost letošního přechodu Venuše přes sluneční kotouč je v tom, že je poslední, který můžeme zažít. Dalšího se už za našich životů nedočkáme, zákony nebeské mechaniky jsou neúprosné. K dalšímu přechodu Venuše přes Slunce totiž dojde až 11. prosince 2117, ten však navíc nebude z území České republiky pozorovatelný. Naši potomci v Evropě si proto budou muset počkat až na 8. prosinec roku 2125.

Tis (Taxus baccata) kdysi býval běžnou ozdobou našich lesů, avšak lidským přičiněním byl téměř vyhuben. Poslední zbytky jeho populace se zachovaly většinou jen v těžko přístupném terénu, kde lesníci intenzivně nehospodaří. Silně ohrožený chráněný tis červený zná dnes většina lidí pouze z parků v jeho zahradní a vegetativně množené podobě. Proto je dobrou zprávou, že se letos stal dřevinou roku.

Ponoříme‑li se trochu do historie, dříve či později narazíme na dnes již méně známá slova: celuloid, bakelit, buna, ebonit, galalit, trofinul, vulkánfibr… Za každým tajuplným výrazem se skrývá dobový konstrukční materiál. A každý z nich má svou vlastní zajímavou historii.

Kdopak ví, do kolika minut se v případě potřeby mohou objevit piloti vzdušné ochrany nad prostorem kterékoli naší jaderné elektrárny k její obraně? Zdá se vám pět minut moc? Zvládnou to do dvou minut, prozradila nám kapitánka ing. Denisa Smitalová z 21. základny taktického letectva v Čáslavi. Denisa vystudovala Univerzitu obrany v Brně, tříletý obor zaměřený na vojenskou chemii. Poté získala magisterský titul na Technické univerzitě v Liberci a její první cesta po ukončení vysoké školy vedla právě k letectvu v Čáslavi. Tam začala působit jako chemický specialista. Postupně pracovala v operační skupině na velitelství základny a nyní je tiskovou mluvčí.

„Není mým cílem lámat a držet rekordy, ale otevřít novou oblast vědeckého výzkumu.”
Auguste Piccard, 1931

V roce 314 před Kristem si řecký filosof Theofrastus všiml něčeho neobvyklého: když zahříval černou krystalickou horninu turmalín, začala náhle přitahovat popel a kousky slámy. To, co pozoroval, známe dnes jako pyroelektřinu, tj. schopnost některých krystalů při zahřívání nebo ochlazování krátce vytvářet elektrické napětí. Nyní se stejný jev začíná využívat k přeměně odpadního tepla na elektrickou energii.