Svět dnes využívá mnohem více druhů materiálů než kdykoliv dříve. Co to pro nás a pro naši planetu znamená? Ještě donedávna používali lidé přinejmenším tucet prvků, z nichž se vyráběla většina produktů. Patří mezi ně železo, hliník, měď, křemík, apod., které se v zemské kůře vyskytují ve velkém množství. Nyní se ale zájem lidstva rozšiřuje na celou periodickou tabulku. Jedná se i o některé málo známé prvky, jako je yttrium, europium, dysprosium atd., které se ale v zemské kůře vyskytují ve velmi malých množstvích a navíc ještě jen v několika zemích.

Právě před půl stoletím, v roce 1965, objevila americká chemička Stephanie Kwoleková látku vedoucí k vývoji supersilného vlákna kevlar. Její vynález se stal synonymem pro neprůstřelné vesty, které zachránily životy bezpočtu policistů a vojáků. Společnost DuPont, pro níž Kwoleková od roku 1946 pracovala, loni oznámila, že tato žena ve věku 90 let zemřela. (ČTK: Agentura Reuters, Washington, 21. června 2014.)

„Co není jedem? Všechny látky jsou jedy, je to jen dávkou, když nějaká látka přestává být jedem.“ (Paracelsus)

Většina z asi sedmi desítek knih vydaných v  edici Galileo nakladatelství Academia je pozoruhodná nejen svým obsahem, ale také čtivým, často netradičním podáním zásadních problémů vědy, techniky a společnosti. Patří k nim i nový svazek „Jedová stopa“ (Praha 2015, 1. vyd., 264 str.), který čtenářům nabízí výlet do historie jedů, drog, léčiv i soudní medicíny. Autor publikace doc. Dr. Ing. Petr Klusoň (1965) dlouhodobě působil na University of Wales v britském Bangoru a na Imperal College v Londýně. V současné době se zabývá výzkumem v Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR, ale věnuje se také popularizaci vědy, do jejíhož rámce spadá tato knížka.

V americkém státě Kalifornie najdeme větrné turbíny všech tvarů, značek i velikostí. Jednu z nich určitě nepřehlédneme – 137 metrů vysokou jednotku větrné elektrárny (měřeno od základny po špičku vrtule), jejíž turbína se opatřena velkou rotující stříbrnou hliníkovou kopulí. Turbínu pod názvem ecoROTR, která by mohla představovat budoucnost větrné energie, začala v květnu letošního roku testovat společnost GE. Zadání pro tým konstruktérů znělo – vytvořit takový návrh rotoru větrné turbíny, který by zvýšil efektivitu turbín (vtipně můžeme říci: snížil plýtvání větrem).

Přestala nám fungovat digitální kuchyňská váha. Neprobudila se k životu po výměně baterie, nepomohlo ani poklepávání, domlouvání a zaříkávání. Nabízelo se jediné řešení – odnést ji do kontejneru pro vyřazené elektrospotřebiče a koupit novou. Zvolil jsem však malou odbočku a pokusil jsem se nejprve prozkoumat, jak taková elektronická váha vlastně funguje. Neobsahuje (na rozdíl od klasických mechanických vah) žádné pohyblivé součásti, nepotřebuje žádná závaží a přesto se hmotnost váženého tělesa prakticky okamžitě zobrazí na displeji. A taková záhada přece stojí za objasnění!

A taky jak zajistit energii pro život – to jsou témata letošní světové výstavy EXPO, kterou od začátku května až do posledního října hostí Miláno na severu Itálie. Konceptu Feeding the Planet, Energy for Life, tedy Potraviny pro planetu, energie pro život odpovídá zaměření převážné většiny pavilonů. Rozvinuté země, včetně České republiky, odkazují nejen na národní tradice nebo své inovační úspěchy, ale upozorňují i na problémy plynoucí z nadbytku některých složek potravy a nezdravého životního stylu. Zatímco v prezentacích chudších afrických zemí si připadáte spíše jako na tržišti s drobnou produkcí a suvenýry, rozvinuté země jihozápadní Asie se oprávněně chlubí svým uměním hospodařit vodou i půdou k pěstování potravin. Jako prostor zaslíbený vědě a umění představuje Českou republiku náš pavilon, který se těší velmi šikovnému umístění kousek od hlavního vchodu do areálu EXPO. Najdete ho snadno podle bazénu s velkou plastikou napůl ptáka napůl auta. A taky podle radosti z vody i zlatavého chmelového moku.