Matka příroda nám co chvíli připomene, že sice podnikáme úctyhodné pokusy ji zkrotit a podmanit si tak její rozsáhlé bohatství, ale tváří v tvář zuřícímu tornádu, prudkému zemětřesení či smrtelnému oblaku žhavých plynů letícímu po úbočí sopky jsme bezbranní. Právě sopky patří k nejděsivějším projevům vnitřních sil naší planety. Důsledky jejich činnosti mají přitom nikoliv jen lokální, ale i globální význam.

Nikdo nepochybuje o tom, že voda, která zaujímá 70 % povrchu Země a tvoří téměř dvě třetiny našeho těla, je pro život velmi důležitá. Přesto o ní ještě všechno neznáme. Čím víc ale o ní víme, tím se nám zdá méně obyčejná. Má řadu anomálií, tj. fyzikálních a chemických vlastností, které ji odlišují od jiných materiálů. Anomálie přitom pro vědce představují šance na technologické průlomy. Jiným příkladem může být křemík, jehož neobvyklé vlastnosti se staly základem pro objev polovodičů a následný nástup digitální technologie.

Spotřebitelé dobře vědí, že ovoce a zelenina jsou zdravé. Vyžadují však, aby byly co nejchutnější. Proto jdou na odbyt především ty méně hořké – bohužel na úkor právě pro zdraví prospěšných látek.

Co si představíte pod pojmem průchodka? Gumový prstýnek padnoucí do otvoru v plechovém krytu přístroje. Eliminuje ostré hrany otvoru a chrání procházející kabel před poškozením. Trochu jiné konstrukce, hmotnosti a účelu jsou průchodky zavádějící elektrický proud do supravodičů jakéhokoli cívkového systému tokamaku ITER. Jak známo, vlastní zařízení tokamak je ukryto v jakémsi hrnci obráceném dnem vzhůru, který na první pohled připomíná dvoupatrový panelový dům, pokud by se někomu zachtělo postavit panelák válcového tvaru. To, co je spojuje, jsou tři řady oken obtáčející kruhovou stěnu. Okna – porty – slouží ke spojení vnitřku vakuové komory a vnějšího okolí kryostatu (tak se onen panelák alias kryt tokamaku ITER nazývá). Diagnostická zařízení, přívod paliva a odvod spalin to vše jsou funkce „panelákových oken“. A kromě nich tu jsou ještě veledůležité průchodky.

Sedm vědců USA z různých laboratoří, vedených Woods Hole Research Center in Malmouth, Massachussets, podniklo v červenci letošního roku 7 000 km dlouhou cestu a překročilo 15 časových pásem, aby se dostalo 220 km za polární kruh do východosibiřského města Čerskij. V té době tam bylo 27 stupňů Celsia. Tato oblast severských lesů a tundry představuje největší ekosystém na Zemi. Pod asi 75 cm půdy se nachází vrstva permafrostu tvrdá jako ocel a nebezpečná jako dynamit.

Údajně se blíží doba tzv. autonomních vozidel – automobilů bez řidiče. Auta nebudou mít volant ani brzdový pedál, a když se do nich posadíte, budete si moci „dát dvacet“ nebo se dívat na televizi. Nebo otočit sedadlo a bavit se se spolucestujícími. Očekává se, že tato veřejná dopravní zařízení omezí dopravní ruch, sníží emise CO₂ a doprava bude lacinější.